Podstatné jméno „žid“ se často píše s velkým počátečním písmenem (jako by se jednalo o národnost), i když se jedná o víru dotyčného. Je to pravopisná chyba, která se často objevuje v denním tisku, knižních pracích, ba vyskytla se i v důvodové zprávě k návrhu zákona (sněmovní tisk 281). Pro vysvětlení si dovolím užít konkrétního příkladu:

Meziválečné Československo bylo jediným státem, který umožňoval svým občanům svobodně si zvolit národnost. Při posledním předválečném sčítání obyvatel v Československé republice roku 1930 se k židovskému náboženství přihlásilo 117 551 lidí (byli židé), z nich pak 30 002 osoby se hlásily k národnosti židovské (byli Židé), další k národnosti české (byli Češi), německé (byli Němci) a k různým jiným národnostem. V souladu s Pravidly českého pravopisu proto není správné užití velkého písmene, jestliže se jedná o skupinu osob spojených židovskou vírou a nikoliv židovskou národností.

Pro období druhé světové války nelze rozlišit, zda se jednalo o osoby židovské národnosti, protože tato národnost se v evropských státech (s výjimkou Československa) nezjišťovala. Historické práce o tomto období proto užívají psaní malého písmene.

Zájemcům o podrobnější vysvětlení doporučuji následující práce:

Článek:
Miroslav KÁRNÝ: Byl Karel Poláček žid nebo Žid?, Kmen, 1989, číslo 41.

Knihy:
Miroslav KÁRNÝ: Konečné řešení. Genocida českých židů v německé protektorátní politice,  Praha 1991.

Anna HYNDRÁKOVÁ, Helena KREJČOVÁ a Jana SVOBODOVÁ: Prominenti z gheta Terezín, Praha 1996.