Odsun Němců byl důsledkem předchozích událostí, jejichž počátek lze pozorovat už při vzniku Československé republiky (ČSR). Tehdy, v okamžiku rozpadu Rakousko-Uherska, se představitelé německé politiky pokusili o začlenění pohraničních oblastí vznikající republiky k území státu, v němž by i nadále byli příslušníky vládnoucího národa, jako tomu bylo v rakouské monarchii. Mezi svitavskými Němci se projevovaly snahy o připojení k Deutschösterreich, tedy zbytkovému Německému Rakousku (v podobě Rakouska dnešního). K předním propagátorům patřili svitavský rodák Franz Jesser, němečtí agrárníci a zástupci různých spolků, jakož i časopis Zwittauer Nachrichten. Spory byly v názorech, zda se stát součástí provincie Deutschböhmen s centrem v Liberci nebo provincie Sudetenlandse sídlem v Opavě. Odtud už 15. října 1918 zazněl požadavek německých nacionalistů, kteří se zde sešli na demonstračním táboru a požadovali vytvoření provincie Sudetenlandz Opavska a severní Moravy jako součásti tzv. Deutschösterreich (Německého Rakouska) s perspektivou jeho připojení k Německé říši. Měly ji tvořit také soudní okresy Svitavy (celý), Moravská Třebová (mimo Staré Trnávky, Nové Vsi, Městečka Trnávky, Petrůvky, Pěčíkova, Unerázky a Bohdalova) a některé obce ze soudních okresů Jevíčko, Polička a Litomyšl.[1]Extrémní požadavky proti samostatnosti Československa v historických hranicích zastávali mj. Franz Jesser, poslanec Hugo Albrecht a pozdější senátor československého parlamentu statkář Wilhelm Meixner z Oldřichova u Lanškrouna, kteří byli hlavními mluvčími této tendence. Vídeňské prozatímní Národní shromáždění za účasti sudetských Němců v tomto duchu také 21. října rozhodlo vytvořit stát Deutschösterreich, o němž se předpokládalo, že bude součástí Německa.

Tyto události se odrazily i mezi německými agrárníky (Bund der deutschen Landwirte, BdL), kteří uspořádali 20. října v Lanškrouně Den ochrany německé vlasti a půdy, jehož se účastnily i delegace ze Svitav a Moravské Třebové.[2] I v těchto městech se jako jinde konaly tzv. národní dny Hřebečska, kde Němci masově demonstrovali požadavky za právo národů na sebeurčení.[3] Na Hřebečsku (Schönhengst)[4] se podle Zwittauer Nachrichten z 10. října 1918 účastnilo těchto dnů na 130 000 lidí. Ve Svitavách se za předsednictví dr. Maxe Budiga shromáždili 27. října Němci ze širokého okolí a vyslovili se pro připojení k Deutschösterreich. Projev měl pozdější starosta Carl Lick a na závěr hovořil poslanec Říšské rady Hugo Albrecht. Obdobná akce se týž den konala v Moravské Třebové, kde vystoupili zemský poslanec Budig a dr. h. c. Franz Hodina, statkář z Městečka Trnávky a představitel německé agrární strany. Město Svitavy se pak v poslední den měsíce října oficiálně prohlásilo jako součást Deutschösterreich vyhlášené právě v tento den v Opavě, a to za podpory německé lidové strany, německé strany křesťansko sociální a nakonec i německých sociálních demokratů, jejichž časopis Volkswacht (vznikl roku 1899 v Šumperku a docházel i na Svitavsko a Moravskotřebovsko) byl pro provincii Deutschösterreich a proti vzniku Československé republiky. Ve Svitavách byla utvořena Německá národní rada Svitavy; její předseda Hugo Albrecht udržoval styky s Vídní, Libercem (uvažovaným hlavním městem provincie Deutschböhmen) a Opavou.

V okolních českých místech (Litomyšl, Polička, Česká Třebová, Jevíčko) se v téže době tvořily národní výbory, které utvářely nový svobodný československý stát. Skupina Čechů ze Svitav také založila národní výbor, ale zdejší Němci učinili protiopatření – když 3. listopadu požádala Vídeň o příměří, byla ve Svitavách zřízena vojenská rada (Volkswehr) o 127 mužích, zatím beze zbraní, ale Leopold Kaupa hrozil ozbrojeným zásahem, a proto česká přípravná skupina musela působit ilegálně. Ve Svitavách docházelo ke střetům při řízení železniční dopravy, zásobování atd. Zdejší starosta Carl Lick (nahradil 13. listopadu 1918 ve funkci Carla Schustera) byl ve spojení s Libercem i Vídní a rozšiřoval nepravdivé informace. Kontakty s Vídní udržovali i svitavští poslanci Hugo Albrecht a Franz Jesser.[5]

Na začátku listopadu se projevily snahy o vytvoření samostatné správní jednotky bez ohledu na česko-moravskou zemskou hranici – jejím centrem se měl sát Lanškroun nebo Svitavy, ambice měla i Moravská Třebová. Zástupci německých rad se proto sešli v Moravské Třebové 3. listopadu a rozhodli vytvořit celek Schönhengst (Hřebečsko)jako uzavřené jazykové území, v němž česká menšina neměla mít žádná práva. Hřebečsko mělo zahrnovat 133 německých obcí s rozlohou 118 km² a 127 490 obyvateli[6] a 10. listopadu byla založena jako součást provincie Sudety Německá krajská rada pro Hřebečsko (Deutsche Kreisrat für den Schönhengstgau), složená ze zástupců všech německých politických stran včetně sociálních demokratů. Rada odmítla příslušnost k Československé republice a v jejím rámci byla založena vojenská rada s nepočetnými ozbrojenými silami – česká strana na to reagovala zastavením dodávek potravin a uhlí, vázla doprava. Německá rada byla nucena navázat kontakty s československými úřady, což vyvolalo na německé straně kritiku a pokračovala jednání směřující proti nové republice.

Československá vláda musela situaci řešit pomocí armády. Už 14. listopadu byla obsazena Moravská Třebová,[7] československé vojsko o síle 500 mužů z pěšího pluku č. 98 a šest kulometů od 30. střeleckého pluku z Vysokého Mýta pod velením npor. Pešty obsadilo 10. prosince 1918 Svitavy. Tuto posádku později vystřídali vojáci 14. pěšího pluku z Brna.[8] Svitavský starosta Carl Lick sice vznesl protest, ale podřídil se. Vojenský oddíl československé armády odzbrojil Němce, pomohl zajistit chod továren a veřejný pořádek. Ve Svitavách byl vytvořen český národní výbor.[9] Po Svitavách následovalo do konce roku 1918 obsazení dalších míst – 13. 12. Grándorf (dnes Hradec nad Svitavou), 17. 12. Březová (dnes Březová nad Svitavou), 22. 12. Banín, 23. 12. Moravská Radiměř (dnes součást Radiměře). Nikde nebylo třeba použít zbraně, i když v „provincii Sudety“ bylo podle německého zdroje k 7. prosinci 1918 k dispozici celkem 6761 mužů a 4120 pušek.[10] „Vláda Sudet“ v Opavě oznámila 19. prosince 1918, že ustupuje před vojenským násilím a předává správu československé vládě. I když tedy ještě před koncem roku 1918 epizoda Sudetenlandu skončila pro životaneschopnost tohoto útvaru, zůstalo v této oblasti ovzduší nepřátelství značné části německého obyvatelstva k ČSR během celého meziválečného období.

Boj proti nové republice probíhal i v zahraničí, kde ho koordinovalo emigrační centrum Hilfsverein für Deutschböhmen und Sudetenland, které mělo své důvěrníky ve více městech, mj. i ve Svitavách.[11] Zde se protičeské nálady vystupňovaly už na začátku roku 1919, a to v souvislosti se založením české školy. Zápis do české menšinové obecné školy se musel uskutečnit 21. ledna v místnostech vojenského velitelství, protože to jinde nebylo možné. Česká obecná škola byla pak otevřena 10. února 1919 a měla 88 žáků. Prvním učitelem se stal Jan Tamele z Poličky.[12]V průběhu roku počet dětí na svitavské české škole vzrůstal, takže tu bylo již 162 dětí (78 chlapců a 84 děvčat).[13] Starší děti chodily do německé měšťanské školy, protože česká ještě ve Svitavách nebyla. Místní Němci i tak pořádali protestní shromáždění proti českým školám, které začínaly vznikat i jinde – např. v Chrastové Lhotě byla otevřena 1. února pro 42 žáků,[14] ovšem po agitaci ze strany Němců dětí v české škole ubylo a v květnu téhož roku ji navštěvovalo pouze 32 dětí.[15]

S příchodem českých obyvatel do Svitav se vytvářely i zárodky společenského a kulturního života české menšiny, která už 1. února 1919 uspořádala první český věneček – hrála na něm vojenská kapela a zúčastnilo se ho na 1000 lidí, protože se dostavili i Češi z Poličky a České Třebové. Příliv českých obyvatel ve Svitavách byl ovlivněn příchodem státních zaměstnanců, zejména českých učitelů, ale stěhovali se sem za prací i úředníci a dělníci tabákové továrny i textilních továren. Nelze pominout ani skutečnost, že v popřevratových letech se k české národnosti hlásili i ti lidé, kteří v předchozích letech uvedli německou obcovací řeč. Národnostní poměry se tak změnily ve prospěch Čechů, i když jich zde stále žila menšina v německém prostředí. Přibývající obyvatelé však potřebovali bydlet, a proto bylo už v březnu 1919 založeno ve Svitavách První české dělnické bytové stavební družstvo[16] a tím byly položeny základy ke vzniku budoucí České čtvrti.

Měsíc únor 1919 probíhal v napjaté atmosféře, a to v souvislosti se zákazem účasti ve volbách do vídeňského Národního shromáždění, jehož první schůze se sešla 4. března 1919. Německé nacionální strany a německá sociální demokracie chystaly na tento den velké demonstrace „v celých německých Čechách“[17], československé vojsko bylo proto v pohotovosti. To vedlo ke krvavým srážkám v Kadani, Šternberku a Novém Jičíně. Demonstrace a všeobecná stávka proběhly i v dalších městech s německým osídlením, také ve Svitavách a Moravské Třebové.[18] I po událostech 4. března 1919 němečtí nacionalisté poškozovali české menšinové školy, poštovní schránky se státním znakem, české vývěsní štíty, vyvěšovali německé prapory, tropili výtržnosti při zábavách apod. Extrémní živly se dožadovaly, aby ČSR byla přeměněna v národnostní stát podle vzoru Švýcarska. Ve Svitavách se 9. března konal tábor lidu, který organizovaly německé nacionální strany a německá sociální demokracie; hovořil poslanec Hugo Albrecht z Deutsche Nationalpartei (DNP) a zazněly zde požadavky na právo na sebeurčení a připojení smíšených území k Rakousku.[19]

Protičeskoslovenské aktivity narůstaly v Moravské Třebové i ve Svitavách v souvislosti s blížícími se obecními volbami – byly zde např. rozšiřovány letáky a v jednom z nich stálo: „Sudetenläder! Osvobození z česko-slovenského jařma této ,svobodné republiky̕ dvojocasého osla, která nás utlačuje… musí přijít dříve nebo později těsnější napojení na Velkou Německou vlast…“[20], jiný leták končil slovy: „Heil sjednocenému Velkoněmecku!“ Nebyl to zájem všech německých obyvatel žijících v Československu, ale snaha o odtržení území od demokratické republiky a jeho připojení k Německu.

Výsledky voleb byly odrazem národnostní struktury obyvatelstva – v Moravské Třebové byl zvolen do městského zastupitelstva pouze jeden Čech[21], ve Svitavách tři Češi a z nich jeden se stal členem městské rady.[22] Nejsilnější politickou stranou se v obou městech stala německá sociální demokracie, která získala v Moravské Třebové 16 a ve Svitavách 14 mandátů.[23]

Právě německá sociální demokracie byla ve Svitavách svolavatelem tábora lidu na 21. července 1919 s programem Za lidskost a právo proti násilí a imperialismu a na protest proti zákazu konání této akce zastavili odpoledne práci dělníci u firmy Jindřich Klinger, shromáždili se ve větším počtu a rozešli se, jakmile jim tajemník sociální demokracie Jandl řekl, že je shromáždění zakázáno. K nepokojům došlo ještě v průběhu léta v Chrastové Lhotě, kde bylo nařízeno zesílení noční hlídky, aby byla zajištěna bezpečnost českých lidí a majetku, protože zde došlo k poškození české školy.[24]Ve Svitavách se protičeské aktivity objevily začátkem září a jejich původci byli studenti a absolventi německé reálky, kteří byli členy Freiheitsbundu.[25] Ve městě házeli do oken kameny, strhávali plakáty – student Freisler opětovně strhl 6. září návěští o zápise do české měšťanské školy v Moravské Chrastové.[26]

Ve 20. letech se na Svitavsku začínal zvolna rozvíjet život české menšiny – v soudním okrese Svitavy žilo celkem 25 951 obyvatel, z toho 2394 Čechů a 23 201 Němců.[27] Základem a oporou české menšiny se staly školy a učitelé, z nichž převážná většina odváděla záslužnou práci i ve společenském, kulturním a politickém životě. Ve Svitavách byla 24. března 1920 otevřena česká měšťanská škola, pro kterou byly zabaveny místnosti ve Sponerově domě č. 4. Zřízení měšťanky vyvolalo pobouření Němců, kteří protestovali a na veřejné schůzi 12. května 1920 senátor F. Jesser tlumočil „vůli obyvatelstva“, aby Svitavy zůstaly ryze německými.[28] Proti českým školám dokonce stávkovali němečtí školáci 8. a 9. září téhož roku, české děti byly napadány na ulicích a bity německými výrostky.[29] Přes pobouření a protesty Němců byla 15. června 1920 podána žádost o zřízení další české školy ve Svitavách, a to pokračovací – tu již ve školním roce 1920/1921 navštěvovalo 65 učňů.

V roce 1921 žilo ve Svitavách 9297 obyvatel, z nichž více než 88 % tvořili Němci a Češi jen 9,44 %; pro svitavskou českou menšinu se stalo hlavní snahou postavit si vlastní budovu školy, o což usilovala ve spolupráci s Národní jednotou pro jihozápadní Moravu, která měla ve Svitavách a okolí 145 členů a ustavila ve městě kroužek knihovní a divadelní. Vybudování školy pomohlo již zmíněné první české stavební družstvo. Se státní pomocí byla budova postavena a v srpnu 1922 proběhl zápis žáků. Kolem české školy narůstaly obytné domy České čtvrti, vznikl zde i český konzum. Obecná trojtřídní škola zůstala na náměstí v zadním traktu německé chlapecké školy, měšťanská škola rovněž trojtřídní byla umístěna v nové budově a zahájila vyučování již 1. září 1922. České menšině ve Svitavách se podařilo získat i mateřskou školu a ve 30. letech pak i dvouletou českou obchodní školu. Ve školním roce 1925/1926 navštěvovalo českou obecnou školu 85 dětí, měšťanskou školu 72 dětí.[30]

Přes všechny problémy se ve Svitavách rozvíjel český společenský život, byl založen Junák, Sokol, Český sportovní klub, divadelní soubor a kapela; činnost vyvíjel spolek legionářů a česká sociální demokracie ustavila Dělnickou tělovýchovnou jednotu (DTJ).[31] Sokol pořádal v letech 1923 a 1925 veřejná cvičení spojená s průvodem městem,[32] což bylo příležitostí pro setkání české menšiny ze širokého okolí. Rozvíjející se život české menšiny byl trnem v oku místních Němců a ani český svitavský fotbalový klub „Čechoslovan“ nebyl ušetřen zlomyslných akcí z jejich strany.[33] V roce 1925 vznikla ve Svitavách levicová Federace dělnické tělovýchovné jednoty (FDTJ).[34] Zpočátku se svitavští Češi scházeli v tzv. Langrově domě, později se stal jejich společenským a kulturním centrem Národní dům. Národní jednota, Sokol a legionáři uspořádali v červenci 1925 českou menšinovou slavnost, na kterou přišlo mnoho lidí a vyzněla jako podpora požadavků svitavské české menšiny.[35] Národní dům byl původně přízemní, později bylo přistavěno poschodí a do dnešní ulice Sokolovské sál, kam Národní jednota pro jihozápadní Moravu pořídila jeviště, zakoupila hudební nástroje a vybudovala zde svoji knihovnu. Od roku 1924 byla ve Svitavách fara Českobratrské církve evangelické.[36]

Také v okolí Svitav byla činnost české menšiny stále aktivnější a její úsilí bylo zpočátku zaměřeno zejména k vytváření českých škol, a to i přes značné obtíže. V Grándorfu místní Češi založili Národní jednotu a jejich první starostí bylo zřízení české školy. To se nelíbilo místním Němcům, kteří české spoluobčany přepadli a ztloukli, ale ti pracovali dál a roku 1926 se podařilo jednotřídní českou menšinovou školu otevřít. Němci dokonce založili v této škole požár. Zdejší česká menšina se nezalekla a jednotřídka zůstala zachována.[37]

V Březové byla už v roce 1919 otevřena česká menšinová škola obecná a roku 1920 založena česká živnostenská pokračovací škola. Zdejší česká menšina úzce spolupracovala s Čechy z nedaleké Moravské Chrastové, kde české osídlení bylo výraznější. Už koncem roku 1921 zde byla ustavena FDTJ. Na jaře 1925 byl při FDTJ ustaven 229. oddíl Spartakových skautů práce, který uspořádal 25. července 1926 první lehkoatletické závody za účasti skautů z Jevíčka, Letovic, Velkých Opatovic, členů Dělnické tělovýchovné jednoty (DTJ), sociálních demokratů a německé dělnické sportovní a tělocvičné organizace ATUS.[38] Roku 1927 byla v Březové zřízena česká měšťanská škola, která měla od následujícího roku tři třídy.

 

 

Březovský 229. oddíl Spartakových skautů práce v roce 1925, vedoucím oddílu byl Karel Zemánek (v poslední řadě 3. zleva), snímek jsem získala od Františka Fialy (* 29. 7. 1913 Březová; ležící 1. zprava) – AA

 

Ani v období 20. let nebylo soužití Čechů a Němců bez problémů. Aktivní byla v tomto období činnost německých politických stran, z nichž nejsilnější pozice měla v soudním okrese Svitavy strana německých křesťanských sociálů (Deutsche christlich-soziale Volkspartei, DVC), německá sociální demokracie (Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei, DSDAP) a němečtí agrárníci (Bund der Landwirte, BdL). Působila zde také německá živnostenská strana (Deutsche Gewerbepartei, DGP), aktivní byly Deutsche Nationalpartei (DNP), Deutsche national-sozialistische Arbeiterpartei (DNSAP) a německá organizace Komunistické strany Československa (KSČ) – ta byla ve Svitavách ustavena již v březnu 1921.[39]

Po ostrém odmítnutí vzniku samostatné demokratické Československé republiky celým spektrem německých politických stran na Hřebečsku se postupně situace začala uvolňovat. To neplatilo pro obě negativistické strany Deutsche Nationalpartei (DNP) a Deutsche national-sozialistische Arbeiterpartei (DNSAP) a pro některé intelektuály – ti zůstávali v nové republice stále na nepřátelské platformě. Byly to ale důvody ekonomické, problémy se surovinami pro továrny, napojení hospodářství v pohraničí na vnitrozemí, příčiny exportu, potíže v dopravě a další pohnutky, které vedly k navázání kontaktů mezi Němci a Čechy. Tyto reality vedly nakonec k tomu, že v roce 1926 se stali členy Švehlovy vlády i zástupci německých politických stran. Prostí lidé i na Svitavsku nepodlehli ve své většině negativistickým stranám, ale převážná část zdejších obyvatel se věnovala svým každodenním starostem, tomu, aby měli trvalé zaměstnání, bydlení, rolníci aby měli odbyt svých výrobků za slušné ceny atd. Ke změně situace došlo až později v souvislosti se světovou hospodářskou krizí, nezaměstnaností a narůstajícím nebezpečím fašismu v sousedním Německu.

O rostoucím významu DNSAP svědčí parlamentní volby v říjnu 1929. V soudním okrese Svitavy získala 1085 hlasů (oproti předchozím volbám roku 1925 nárůst 220 hlasů). Naprostou převahu ještě měly pozitivistické strany, politickou scénu suverénně ovládali němečtí křesťanští sociálové a němečtí sociální demokraté, jak ukazuje následující přehled hlasů získaných ve volbách 1929:[40]

soudní okres           celkem voličů       něm. soc. demokracie           něm. křesť. sociálové

Svitavy                         15 898                      4306                                   6429                    

V poválečném období se na Svitavsku rozvíjela průmyslová výroba, zejména textilní, přičemž soudní okres Svitavy byl nejprůmyslovější oblastí politického okresu Moravská Třebová. Přímo ve Svitavách bylo roku 1922 v provozu 53 tkalcovských závodů (z toho 23 mechanických), přádelna jemné bavlny, přádelna lnu a dvě přádelny odpadů, bylo zde zaměstnáno 3000 továrních tkalců a 1000 tkalců domácích, ve městě pracovalo 1750 mechanických stavů a 900 stavů ručních. Za rok 1922 se vyrobilo 500 000 kg příze a 15 milionů metrů látek.[41] K největším svitavským textilním podnikům patřila tkalcovna bavlny Ettl (v roce 1930 měla 1000 zaměstnanců), přádelna bavlny, tkalcovna a výroba konfekce Budig, výroba bavlněného zboží Ticho a Meisl (roku 1925 měla 600 zaměstnanců), výroba lněného, jutového a bavlněného zboží Beamt, továrna hedvábného zboží Friedman a další.[42]

Významné místo zaujímala Státní tabáková továrna, která vyráběla pět druhů cigaret a 19 druhů doutníků.[43] Od roku 1923 se snížil stav jejích zaměstnanců o 482 osob jako důsledek mechanizace výroby. K 1. lednu 1927 zde pracovalo 111 Čechů a 460 Němců.[44] Ve Svitavách byl zastoupen také strojírenský průmysl (továrna zemědělských strojů Anderle, slévárna, výroba kinoaparátů aj.), dřevařský průmysl (pily a výroba dřevěného zboží Langer, Mattler, Bier a ve 30. letech Müller, Schestak, Bergmann), továrna na rukavice a koženou konfekci, koželužna, cihelny, výroba cementového zboží.[45]

V jižní části soudního okresu Svitavy bylo průmyslové středisko ve městě Březová a v přilehlých obcích Moravská Chrastová a Brněnec (ten již v Čechách, politický okres Polička). Březová měla několik podniků textilního a kožedělného průmyslu, výrobu gumového zboží, barev a laků, výrobu lihovin, mlýny. Velká přádelna umělého hedvábí bratrů Baderů v Moravské Chrastové měla v roce 1930 až 1000 zaměstnanců, byla zde i výroba cementového zboží, průmysl kamene a mlýn.[46]  

Zemědělství bylo zdrojem obživy pro obyvatele vesnic a mělo spíše horský ráz. Na zemědělskou půdu připadalo v soudním okrese Svitavy 74 % (64 % orné), hlavními plodinami byly obilniny a pícniny, z okopanin převládaly brambory. V živočišné výrobě převažoval chov drůbeže a hovězího dobytka, jehož užívali chalupníci a menší hospodáři také jako tažnou sílu. Chovaly se i kozy a v menší míře koně.[47]  

Nástup světové hospodářské krize se projevil i v popisovaném regionu růstem počtu nezaměstnaných; jejich řady tvořili občané národnosti české i německé, ale špatná hospodářská situace vztahy mezi Čechy a Němci zhoršila. Němečtí politikové využívali vzniklé potíže k propagaci svých cílů a hospodářská krize byla jednoznačně připisována pražské vládě. Němečtí podnikatelé propouštěli nejdříve české dělníky, někteří majitelé továren brali ohled na příslušníky křesťansko-sociální strany. Roku 1930 bylo v soudním okrese Moravská Třebová celkem 1091 průmyslových závodů s 6680 pracovníky, v soudním okrese Svitavy 936 závodů s 8318 pracovníky, přičemž v obou okresech bylo nejvíce lidí zaměstnáno v textilních závodech.[48]

Roku 1930 žilo ve Svitavách 8890 Němců a 1176 Čechů (tj. 11,3 %), z nichž bylo v textilním průmyslu zaměstnáno 3045 osob (roku 1921 ve stejném odvětví pracovalo 3090 lidí) a v celém soudním okrese Svitavy 4716. Životní úroveň obyvatel byla ovlivněna rostoucími cenami; roku 1932 stouply ceny oproti roku 1914 u chleba 8,8krát, u sádla 10krát, u brambor 7,5krát, u cukru 8,6krát a vepřového masa 10 až 16krát. V roce 1934 ztěžovalo celkovou situaci to, že ve Svitavách nepracovala ani jedna továrna naplno a čtyři z nich zcela zastavily práci.[49] Nezaměstnaností byl velmi citelně postižen celý soudní okres Svitavy. Roku 1930 zde žilo 27 185 obyvatel[50] a v prosinci téhož roku zde bylo 891 nezaměstnaných. O rok později, v prosinci 1931, jejich počet stoupl na 1619 a v prosinci 1932 již dosahoval počtu 2674. V lednu 1933 počet lidí bez práce ještě vzrostl na 2818. Vysoká nezaměstnanost postihovala stejnou měrou Němce, jichž bylo v pohraničí nejvíce, i Čechy. Nebyl to důsledek utlačovatelské politiky Československa, zasažení krizí záviselo na skladbě průmyslu a nikoliv na národnosti. Státní příspěvek pro podporu nezaměstnaným vyplácely všechny odborové organizace, přičemž v letech 1930–1935 byly v Československu německým odborům vydány 704 miliony korun a českým odborům 958 milionů. V témže časovém období dostaly německé okresy 576 milionů a české 567 milionů korun k podpoře nezaměstnanosti. V sociální politice neexistovala žádná nacionální diskriminace ani na Moravskotřebovsku a Svitavsku; krize se zde nejvíce projevila až počátkem roku 1934 – politický okres Moravská Třebová zaujímal 26. místo ze 49 okresů Moravy s nezaměstnaností 14 %.[51] V zemi Moravskoslezské byla v tomto roce nejvyšší nezaměstnanost v březnu, kdy bylo 287 560 lidí bez práce.[52]

Obtížné hospodářské a sociální situace využívali představitelé DNSAP k útokům proti Československu v duchu svého programu, jehož první článek požadoval spojení všech Němců na základě práva na sebeurčení národů ve Velké Německo. Na sjezdu této strany roku 1930 ve Frývaldově (Jeseník) prohlásil Ing. Rudolf Jung: „Nyní je na čase vytvořit Třetí Říši, stát národní svobody a sociální spravedlnosti, stát německého národa. Osud to žádá od nás. To je poslání národního socialismu.“[53]

Právě v tomto roce zaznamenal v kraji Brno nejvyšší nárůst stav členů DNSAP – zatímco k 1. lednu 1930 zde existovalo 39 odboček s 1931 členem, k 1. lednu 1931 to byla již 61 odbočka se 3267 členy.[54] K 29. květnu 1935 činil počet místních skupin DNSAP v Československu již 1024, strana měla 61 000 členů a asi 250 000 přívrženců.[55] Na vzestupu DNSAP měla podíl nejen radikalizace nacistů vyvolaná prohlubující se sociální krizí a růstem nezaměstnanosti, ale i posílení pozic Hitlerovy Nationalsocialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP) v Německu, odkud přicházela pomoc ideová, organizační, morální a posilování nadějí. Přispěla ovšem i benevolence československých státních úřadů, které činnost DNSAP tolerovaly i přes otevřené protičeskoslovenské aktivity. Už 21. října 1930 na veřejné schůzi DNSAP v Moravské Třebové za účasti 400 osob prohlásil Rudolf Kasper z Ústí nad Labem: „Dr. Beneš nepochopil, že osud republiky nezaručí Francie, ale Německo…“[56]Do kraje Brno patřil i územní obvod Svitavy, Moravská Třebová a tzv. Arbeitsgebiet Schönhengst, který zabíral část Moravskotřebovska a část okresu Lanškroun – zde byly k 24. květnu 1932 čtyři odbočky DNSAP se 138 členy. V obvodu Moravská Třebová k témuž dni bylo 11 odboček DNSAP s 560 členy a v obvodu Svitavy 20 odboček se 746 členy. I když přímo ve městě Svitavy úspěch nebyl tak velký, celý obvod Svitavy byl na druhém místě v kraji Brno.[57]

Rostoucí aktivita DNSAP se projevila roku 1932. V září se konala důvěrná schůze, na které hovořil krajský tajemník Richard Wicker a byli přítomni i představitelé České Radiměře. V Moravské Třebové se 27. listopadu v sále kina konala veřejná schůze, které předsedal okresní tajemník DNSAP v Moravské Třebové Hans Peichl a k šesti stům účastníků promluvil Ing. Rudolf Jung, z jehož úst zazněla kritika vlády za současnou sociální krizi s tím, že „třem milionům Němců se uzavírají místa“ a „hákový kříž je pro nás vítězstvím světla nad temnotou.“[58]Za největšího nepřítele pak prohlásil německou sociální demokracii, která podle něj nepodnikla nic pro demokracii, a vyjádřil naději, že „přijde den, kdy naše ideje, byť bychom nechtěli ze všech sudetských Němců národní socialisty, ovládne celé sudetské němectví.“Týž den se sešlo 800 osob na schůzi v Turnhalle ve Svitavách, kde opět řečnil Jung: „Svitavy jsou důležitým mezníkem v dějinách národně socialistického hnutí, neboť se tu odbýval v roce 1931 ,Völkischer Tag̕ a od toho dne se datuje počátek pronásledování národně socialistického hnutí.“[59]Pro obě tyto schůze je příznačné, že po Jungově projevu se nekonala diskuse.

V únoru 1932 došlo k rozpuštění spolku Verband Volkssport pro prokázanou protistátní činnost a sedm jeho vůdců bylo odsouzeno k trestům odnětí svobody od jednoho do tří let.[60] Zakázány byly i další nacistické mládežnické organizace, např. Jugendverband. Už v této době se před DNSAP stejně jako DNP objevila hrozba zákazu strany. Vlna nacionálního šovinismu, která zachvátila československé Němce po nástupu Adolfa Hitlera k moci v sousedním Německu, se projevila v rostoucím počtu členů DNSAP. V únoru se sešel ve Svitavách krajský sjezd DNSAP pro severní Moravu a východočeské okresy, který zhodnotil početní růst členů strany; zatímco k 1. lednu 1930 např. v kraji Brno bylo 39 místních odboček s 1931 členem, k 1. lednu 1932 zde už bylo 83 místních organizací s 4449 členy.[61] Zprávu o politické situaci podal poslanec Jung, který rovněž prohlásil: „Národní socialismus je organická idea, která vzrostla z lidu a není moci, která by tuto ideu z kořene vyvrátila.“[62]V dubnu bylo podle hlášení četnické stanice ve Svitavách v DNSAP organizováno 233 členů, v Moravské Třebové 302 členů a okresním vedoucím a sekretářem strany v Moravské Třebové byl Jan Peichel. K 24. květnu 1932 bylo v územním obvodu Svitavy 20 místních odboček DNSAP (746 členů) a v územním obvodu Moravská Třebová 11 odboček (560 členů).[63] V obvodu Svitavy (soudní okresy Litomyšl, Polička a Svitavy) k 31. prosinci 1932 bylo stále 20 místních organizací, ale počet členů vzrostl na 914; v obvodu Moravská Třebová se zvýšil počet místních organizací na 16 a v nich bylo 699 členů.[64] Oběžník DNSAP č. 194 pro kraj Brno z 19. dubna 1933 nabádal k organizování pořadatelské služby ordnerů[65], která prý je nezbytná, aby zabránila znemožňování schůzí marxistickými protivníky. To se projevilo již v následujícím měsíci, kdy docházelo ke střetům. Například ve Starém Městě se 21. května 1933 snažili vyprovokovat členové DNSAP střetnutí s příslušníky německé sociální demokracie, kteří se vraceli ze slavnosti U Koruny.

Prokazatelná protistátní činnost DNSAP i DNP a obavy předáků negativistických stran o vlastní politickou existenci je vedly k záchranným akcím s cílem vytvořit mohutnou nacionalistickou organizaci spojením německých stran. Tento plán nepodpořili němečtí agrárníci (BdL) a klerikálové (Německá křesťansko-sociální strana lidová – Deutsche christlich-soziale Volkspartei, DVC). Obě aktivistické strany měly své organizace i v příhraničních oblastech a v námi sledovaném regionu měla významnější postavení Bund der Landwirte (BdL). Poslanec této strany dr. h. c. Franz Hodina z Městečka Trnávky ještě v květnu 1933 zdůvodňoval sjednocení všech německých zemědělců v BdL, zavrhoval politiku DNSAP a vysvětloval nemožnost takové politiky, jako byla a je prováděna v Německu. Franz Hodina vystoupil s obhajobou politiky BdL, a sice že Němci v ČSR nemohou a nesmějí přirovnávat poměry v Německu a poměry u nás, že diktatura prováděná Hitlerem je snad dobrá v Německu, kde nejsou jiné národnosti, ale která by u nás byla záhubou Němců, kteří jsou v Československé republice v menšině, a ke zdravému vývoji státu je zapotřebí snášenlivosti všech zde žijících národností. K otázce samosprávy sudetských Němců prohlásil Franz Hodina, že tuto nelze docílit násilím, jak to zamýšlí DNSAP s poukazem na rozvratnou činnost Volkssportu, nýbrž jen klidnou a rozumnou politickou prací.[66] Zanedlouho však Franz Hodina své postoje změnil.

Protistátní aktivity DNSAP trvaly a četnické stanice se zajímaly o představitele nacistů, o jejichž činnosti podávaly hlášení. Jedno z nich se týkalo Hermanna Höniga, syna svitavského výrobce cementářského zboží Julia Höniga a synovce senátora dr. Franze Jessera ze Svitav. Hermann Hönig byl 5. srpna 1933 vyhoštěn z Vídně „pro politické rejdy“; působil jako zpravodaj berlínských časopisů a byl stoupencem NSDAP – podle četnického hlášení „přichází v úvahu jako státně nespolehlivý, ač mu až dosud nějaká protistátní činnost proti Československé republice nemohla být prokázána.“[67] DNSAP byla roku 1933 zakázána a její členové posílili členskou základnu pozdější Sudetoněmecké strany.

Výzvu ke všem sudetským Němcům a k založení Sudetendeutsche Heimatfront (SHF) přednesl Konrad Henlein 1. října 1933 v Chebu, kde mj. řekl: „Národ nechce více stranickou národní nenávist… Volám proto přes všechny strany a stavy k semknutí celého sudetoněmectví a sám se stavím do čela tohoto hnutí.“[68] Tím byly vytvořeny podmínky pro přechod hakenkrajclerů a nacionálů do nového hnutí. O dva dny později se DNSAP „dobrovolně“ rozešla a následujícího dne byla státem této straně zastavena činnost – DNSAP byla zakázána, současně byla zastavena činnost Deutsche Nationalpartei (DNP). Henleinova Sudetendeutsche Heimatfront (SHF) se z taktických důvodů vyslovovala pro demokracii a národnostní dorozumění v ČSR.

Už 1. října 1933 do SHF vstupovali první členové, příslušníci zakázaných negativistických stran a turneři (členové tělovýchovné organizace Deutscher Turnverband – DTV). Bývalí členové zakázané DNSAP byli v té době dáváni pod policejní dohled a zástupci zvolení za DNSAP do zastupitelstev obcí pozbyli svůj mandát stejně jako poslanci a senátoři. Ve Svitavách tak pozbylo členství v městském zastupitelstvu pět osob a za ně byli určeni nástupci z kandidátních listin německé sociální demokracie a BdL. Rovněž v Moravské Třebové nebyli v městském zastupitelstvu zástupci DNSAP a DNP.[69] Již v den provolání K. Henleina 1. října 1933 vstoupila do SHF ve Svitavách skupina mladých lidí, jejichž členské legitimace měly čísla 1003 až 1017.[70] K ustavení místní skupiny SHF ve Svitavách mělo zřejmě dojít na důvěrné schůzi 13. prosince 1933, které se zúčastnilo 19 osob. Konání schůze bylo překvapeno četnickým strážmistrem, a jelikož šlo o nepovolenou schůzi, byla rozpuštěna. Podle výpovědi jednoho účastníka schůze „nebylo na schůzi ujednáno utvoření strany a bylo s tímto posečkáno až po příchodu Henleina do Svitav na schůzi.“[71]

Česká menšina na počátku 30. let ve složitých podmínkách prosazovala své zájmy hospodářské i národnostní. Nezaměstnanost postihla také české dělníky, kteří byli německými majiteli továren propouštěni mezi prvními, jak tomu bylo např. u firmy Löw-Beer v Brněnci (soudní okres Polička), kde pracovali obyvatelé jižního cípu soudního okresu Svitavy. Pokusem o vydávání českých novin v této oblasti bylo devět čísel časopisu Hřebečsko-boskovský obzor (odpovědný redaktor Josef Grunta z Březové), který vycházel od 8. července 1932. Jak bude dále uvedeno jeho majitel a vydavatel Josef Kolavík, knihkupec z Březové, se zadlužil a poslední číslo vyšlo 4. listopadu 1932.[72] I přes tento neúspěch to byl významný čin českých menšinových pracovníků, kteří pro své noviny vytýčili záměr „stát na stanovisku demokracie a našeho státu, po stránce národní bude hájit zájmy českého národa, při čemž dovede také přiznati spravedlivý nárok našim spoluobčanům národnosti německé“ a „hledat cesty k hospodářské reorganizaci společnosti lidské a zastávat zájmy těch, kteří se živí poctivou prací.“[73] Společenské a kulturní aktivity příslušníků české menšiny pokračovaly v ochotnickém divadle, jako např. ve Svitavách a Moravské Třebové – zde bylo roku 1932 uskutečněno celkem 13 divadelních představení a z nich dvě byla česká; čas od času pořádala česká menšina (např. Sokol) v Moravské Třebové česká filmová představení.[74] Důležitou úlohu měl společenský život české menšiny, k němuž patřilo pořádání plesů a tanečních zábav.

Své místo měly české politické strany, jejichž činnost vycházela z místních podmínek a kromě cílů politických a hospodářských zahrnovala i např. otázky jazykové. Národní socialisté z Moravské Chrastové zaslali 22. června 1932 stížnost na Okresní úřad Moravská Třebová, že v obci s 60,2 % občany československé národnosti neuznal sbor dobrovolných hasičů za vhodné dát na hasičské skladiště nápis ve státním jazyku vedle provokativního nápisu německého.[75] Z českých politických stran byla nejaktivnější sociální demokracie, která měla silné pozice v Březové a Moravské Chrastové a jejichž akce byly pořádány většinou společně. Česká menšinová škola v Březové se potýkala s problémy, které se staly terčem útoků proti místní organizaci sociální demokracie a hlavně proti náměstku starosty Josefu Gruntovi, zvolenému za sociálně demokratickou stranu.[76] Moravská Chrastová se díky převaze českého obyvatelstva stala sídlem dvou okresních výkonných výborů československých politických stran. Jedním byl okresní výbor Československé strany národně socialistické, který zde působil pro místní organizace v Moravské Chrastové, Březové, Grándorfu, Rozhraní, Skrchově, Dolním Smržovu a Študlovu, v nichž bylo 120 členů; druhý patřil Československé sociálně demokratické straně dělnické s působností pro místní organizace Svitavy, Březová a Moravská Chrastová (celkem 181 člen). V Moravské Chrastové působila organizace Československé strany lidové pro Moravskou Chrastovou a okolí (měla 46 členů), Československé národně socialistické strany (45 členů), Československá sociálně demokratická strana dělnická (65 členů), místní sdružení čsl. živnostensko-obchodnické strany (45 členů) a Komunistická strana Československa (18 členů). Místní organizace KSČ působila i v sousední Březové (20 členů), kde nejsilnější českou politickou stranou byla čsl. sociální demokracie (41 člen); ve městě působila i čsl. strana národně socialistická (15 členů).[77]

V Březové pořádaly 1. května 1933 oslavu spojené organizace české a německé soc. demokracie z města a okolí, které se jednotlivě zúčastnili i členové KSČ. Celkem bylo přítomno asi 1000 osob. Na náměstí v Březové se ale průvod rozdělil na dva tábory – český a německý, kde hovořili rozdílní řečníci příslušným jazykem. V Moravské Chrastové pořádala 1. května 1933 organizace čsl. národně socialistické strany veřejnou schůzi, které se zúčastnilo asi 180 osob.[78]

Prvomájové oslavy se konaly i ve Svitavách a pořádaly je různé politické strany a spolky. Německé katolické spolky uskutečnily průvod asi 800 lidí do kostela a později v katolickém domě veřejnou schůzi za účasti asi 300 osob. Odpoledne pořádali oslavu němečtí a čeští sociální demokraté, v jejichž průvodu bylo asi 800 osob (mezi nimi 100 Čechů), asi 150 cyklistů, 11 členů DTJ a 60 německých skautů, hrály tři kapely; i zde se tábor lidu na náměstí konal ve dvojím provedení. Obou táborů se zúčastnilo asi 1500 osob.

O těžkých národnostních a hospodářských poměrech v soudních okresech Moravská Třebová, Svitavy a Lanškroun jednal 28. října 1933 Stálý výbor pro Hřebečsko v Lanškrouně, který sdružoval Národní jednotu pro severní Moravu v Olomouci, Národní jednotu pro jihozápadní Moravu v Brně a Národní jednotu severočeskou v Praze. Účastníci schůze ve výroční den vzniku ČSR přijali rezoluci, která byla spolu s dopisem zaslána přednostovi Okresního úřadu v Moravské Třebové. V rezoluci české menšiny se mimo jiné říká: „Německý živel tohoto území je houževnatě a soustavně podporován pomocí a ochranou tamního krajana ministra dra Spiny a jeho hlavního spolupracovníka poslance Hodiny, kteří jako členové vládní strany chtějí udržovat tamní německou državu, nepřejíce přirozenému vývoji živlu českého ani v ohledu školském, ani hospodářském…“[79]

Ve Svitavách byla mezi českou menšinou stejně jako v Březové a Moravské Třebové činná zvláště Národní jednota pro jihozápadní Moravu, jejíž ústřední výbor uspořádal 10. prosince 1933 v hostinci Národní dům schůzi za účasti asi 100 osob ze Svitav, Březové, Grándorfa, Moravské Chrastové a Muzlova, ale i jednotlivců české národnosti z dalších sousedních obcí. Hlavní řečník prof. Hubáček z Hustopečí u Brna apeloval, aby se „v menšinách všichni Češi sjednotili ke společné národnostní práci, ponechávajíce v těchto otázkách stranictví stranou, abychom v nynějším rozbouřeném moři nacionalismu ubránili svoji lodičku demokracie…“[80]

Bývalí příslušníci zakázané DNSAP ještě v průběhu roku 1934 pokračovali ve své činnosti, jak dosvědčují hlášení četnických stanic. Také 26 členů z 60 organizovaných v Deutsche Turnvereinu v Grándorfu se ke zrušené DNSAP hlásili nebo s ní sympatizovali.[81] Tato činnost spočívala v rozšiřování materiálů rozpuštěné DNSAP a v protistátních aktivitách. U celního úřadu u Starého Města na Šumpersku byl v červnu 1934 zadržen dělník Alois Liepold z Třebařova, který měl v batohu materiály DNSAP, obálku s informacemi o stavu železničních tratí v pohraničí a dopis určený neznámé osobě. Liepold byl dříve aktivním členem DNSAP v Třebařově a při vyšetřování byla odhalena skupina osob, která prováděla špionáž ve prospěch Německa. Všichni byli odsouzeni Krajským soudem v Olomouci.[82] V září 1934 hlásila četnická stanice v Moravské Třebové, že pro členy zakázané DNSAP se z Německa pašují tiskoviny.

Souběžně se rozvíjela činnost nové Henleinovy SHF, o jejíchž cílech referoval novinář Hermann Hönig a svitavský továrník Maxmilián Budig na veřejné schůzi 9. dubna 1934 ve Svitavách. Podle přípisu Okresního úřadu Moravská Třebová šlo o první schůzi, na které se nově založila SHF, a to jako první v kraji Hřebeč. Současně bylo 45 přítomných informováno, že 12. dubna 1934 promluví ve Svitavách Konrad Henlein.[83] Na tuto ohlášenou schůzi se dostavilo i 50 až 60 členů německé sociálně demokratické strany, které už u vchodu uvítali nacisté vyzbrojeni železnými pery, gumovými pásy z nařezaných pneumatik a býkovci. Nastala prudká bitka, na obou stranách byli zranění a muselo zakročit četnictvo. Teprve potom se schůze konala. Henlein nepřijel a byl přítomen jeho spolupracovník Rudolf Sandner.[84] Podle pozdějších prací německých autorů tato schůze za účasti Rudolfa Sandnera se ve Svitavách konala v létě 1934 a sociální demokraté „se snažili schůzi narušit“.[85] V létě 1934 se konala velká slavnost turnerů v Moravské Třebové; v průvodu šlo asi 1200 osob, na odpoledním cvičení bylo přítomno asi 4000 diváků, a večer promluvil k 1200 lidem řečník Willi Brandner z Aše.

Na druhé straně sociálně demokratická strana – německá i česká – měla stále silnější pozice v politickém životě Březovska. Potvrzovala to i rostoucí účast na schůzích pořádaných sociálními demokraty. V sále Národního domu v Březové se v únoru 1934 na veřejnou schůzi německé sociálně demokratické strany dostavilo 335 lidí. O týden později se konala v Moravské Chrastové veřejná schůze české sociálně demokratické strany, které se účastnili i členové strany německé.[86] Tamtéž se 18. března 1934 sešlo 70 osob na veřejné schůzi Komunistické strany Československa, jíž se účastnili členové organizace z Březové i z Moravské Chrastové.[87] V Moravské Třebové byla v dubnu 1934 založena městská organizace sociálně demokratické strany na plenární schůzi za účasti 42 osob.[88] Česká a německá sociálně demokratická strana uspořádaly společnou oslavu 1. máje 1934, v průvodu se sešlo na 2000 lidí. V předvečer 1. května se konal lampionový průvod. Z prvomájového průvodu se účastníci rozešli k tribuně podle své národnosti.[89] Neděle 11. listopadu 1934 se stala dnem konání okresní konference čsl. sociálně demokratické strany, kde 46 delegátům podal zprávu Josef Grunta.[90]

Po neúspěchu a porážce rakouských sociálních demokratů a komunistů v únoru 1934 přicházeli do ČSR emigranti, kteří potřebovali pomoc. Od počátku dubna 1934 se i na Moravskotřebovsku organizoval patronát nad ubytováním emigrantů (bylo jich šest, z toho polovina v komunistických rodinách). Někteří se od počátku pobytu u nás podíleli na boji proti fašismu.[91]

Nezaměstnanost zůstávala v roce 1935 problémem, který postihoval některá místa více, než tomu bylo v roce předchozím. V květnu 1935 bylo v politickém okrese Moravská Třebová bez práce 5635 lidí a okres byl na 14. místě v pořadí okresů s nejvyšší mírou nezaměstnanosti země Moravskoslezské, kde se při celkovém počtu 240 921 nezaměstnaných oproti dubnu 1935 snížil jejich počet o 20 418 osob.[92] Na 7. místě byl český okres Boskovice se 7736 lidmi bez práce. Srovnání nezaměstnanosti v politických okresech Boskovice a Moravská Třebová je dokladem toho, že situace byla složitá bez ohledu na národnostní složení převládajícího osídlení, lživá propaganda Sudetoněmecké strany (Sudetendeutsche Partei – SdP, její členové neformálně označovaní jako henleinovci) o diskriminaci německého obyvatelstva měla sloužit k vytváření protičeskoslovenských nálad. Růst nezaměstnanosti pokračoval na Moravě i v letních měsících, takže v červenci bylo bez práce 214 001 lidí, ovšem koncem roku jejich počet stoupal a v prosinci 1935 dosáhl počtu 246 959.[93]

Problémem nezaměstnanosti se zabývaly schůze politických stran, které se konaly v období před parlamentními volbami. Nezaměstnanost byla otázkou, která byla projednávána také na výroční schůzi čsl. sociální demokracie ve Svitavách za účasti 48 osob. (V soudním okrese Svitavy bylo v té době v čsl. sociálně demokratické straně jenom 123 členů.) Schůze se kriticky vyjádřila k situaci ve městě, kde byly všechny orientační tabulky jen v jazyce německém, kdežto v Moravské Třebové v jazyce německém i českém.[94] Výroční plenární schůze čsl. sociální demokracie v Moravské Třebové se sešla 1. února 1935[95] a koncem téhož měsíce se ve městě konala veřejná schůze KSČ.[96] Stále častěji se na schůzích Komunistické strany Československa kromě požadavků hospodářských objevovalo varování před nebezpečím fašismu, např. 2. dubna v Moravské Třebové.[97] V neděli 17. března se v Moravské Třebové konala konference čsl. sociální demokracie soudního okresu Moravská Třebová. Tradiční prvomájové oslavy proběhly v Březové, Moravské Chrastové, Svitavách a Moravské Třebové. Všechny se uskutečnily jako součást předvolební agitace. Ve Svitavách pořádali němečtí křesťanští socialisté průvod (bylo v něm asi 800 lidí) a schůzi za přítomnosti 650 osob. Obě sociálně demokratické strany pořádaly odpoledne společný průvod přibližně 900 osob na náměstí. Na táboru německé sociální demokracie bylo shromážděno asi 1000 osob. V Moravské Třebové se konala oslava německých křesťanských sociálů, jejichž průvodu se účastnilo asi 200 osob a schůze 350. Velkou oslavu pořádali němečtí sociální demokraté za účasti členů české sociální demokracie i z okolních obcí.[98]

Do předvolební kampaně se s údernou silou vydala Sudetendeutsche Heimatfront (SHF). Československé úřady oznámily 17. dubna 1935 obnovení činnosti Deutsche Nationalpartei (DNP), což mělo vést k odlivu bývalých nacionálů od Henleinovy SHF, jehož hnutí na Moravě posílil vstup bývalých německých agrárníků včetně jejich moravského vůdce Franze Nitsche z Vlachova u Mohelnice, kteří byli z Bund der Landwirte (BdL) vyloučeni. K nim se v dubnu přidal předseda parlamentního klubu BdL Franz Hodina, který dostal od Henleina slib, že za jeho stranu bude kandidovat do poslanecké sněmovny.[99] Hodinův odchod byl signálem k přeběhnutí mnoha místních organizací BdL k henleinovcům, k čemuž napomáhal sám Hodina osobní agitací.

Volební kampaň SHF/SdP vyvrcholila Henleinovou propagační jízdou, při níž zavítal i do Moravské Třebové a Svitav. V Moravské Třebové byly 1. května pořádány dvě volební schůze, přičemž každou z nich navštívily 2000 lidí. Konrad Henlein mj. prohlásil: „Našli jsme se v době největší rozervanosti a bídy, v hodině dvanácté, abychom zachránili národ. Bylo ihned z počátku jasno, že nastupujeme křížovou cestu.“[100] Druhý den Henleinova autokolona zavítala do Svitav, kde se v Turnhalle sešly 3000 lidí a 200 pořadatelů. Ze Svitav pokračoval Henlein do Lanškrouna.[101]

Kampaň demagogie a nacionalismu přinesla velkolepý volební úspěch, když Henleinovi odevzdalo své hlasy 67,2 % Němců v Československu. SdP získala 44 mandáty v poslanecké sněmovně a stala se počtem odevzdaných hlasů nejsilnější stranou. V soudním okrese Moravská Třebová získala SdP 7218 z celkových 16 783 hlasů (tj. 43 %) a v soudním okrese Svitavy ji volilo 6390 voličů ze 17 404 (tj. 36,7 %). V Moravské Třebové volilo SdP 2022 z celkového počtu 4627 voličů (tj. 43,7 %), ve Svitavách 3327 ze 7029 (tj. 47,3 %) a v Březové 244 z 1025 (tj. 23,8 %), kde rovněž byla nejsilnější politickou stranou. V sousední české obci Moravská Chrastová získala nejvíce hlasů čsl. sociální demokracie (196 z 863, tj. 22,7 %).[102] Volební úspěch SdP zaplatili němečtí aktivisté – sociální demokraté, agrárníci a křesťanští sociálové – ztrátami. Henleinovci získali nejvíce hlasů i pro zastoupení do parlamentu. Poslancem za SdP se stali Max Budig ze Svitav a Franz Hodina z Městečka Trnávky, který v poslanecké sněmovně zastupoval K. H. Franka jako předsedu parlamentní frakce SdP. Vážnost situace po Henleinově volebním vítězství si ještě málo kdo uvědomoval.

Volby sice na jedné straně přinesly pro SdP velké vítězství, ale situace tehdy nebyla ještě pro demokratický vývoj beznadějná. Hlasy aktivistických stran německých a většiny českých ještě byly oproti SdP významnou překážkou, chyběla však jednota, uvědomění si nebezpečí. Československá sociální demokracie oproti předchozím volbám roku 1929 měla v soudním okrese Svitavy o 65 hlasů a v soudním okrese Moravská Třebová o 129 hlasů více[103], což bylo důsledkem rostoucího počtu českých obyvatel i agitační práce mezi dělníky. Velký význam mělo její centrum v Moravské Chrastové, kde se přičiněním Josefa Grunty budoval Lidový dům. V neděli 22. září 1935 byl Lidový dům slavnostně otevřen,[104] na náměstí v Březové se shromáždilo k oslavě přes 7000 účastníků.[105]

 

Slavnostní otevření Lidového domu v Moravské Chrastové 22. září 1935, hovoří sociálně demokratický poslanec Jaromír Nečas, za ním v pozadí na tribuně Josef Grunta z Březové (AA)

 

Také na Moravskotřebovsku posilovala česká sociální demokracie své pozice a v neděli 9. června 1935 se v Petrůvce sešli zástupci místních organizací Bohdalov, Vranová Lhota, Městečko Trnávka, Moravská Třebová i zástupci ze soudních okresů Jevíčko a Svitavy, aby zvolili představitele okresního výkonného výboru. Okresním důvěrníkem byl zvolen řídící učitel L. Kobylka.[106]Pro okrsek Svitavy se konference téže strany konala 30. června 1935 v Březové za účasti 54 delegátů a řídil ji okrskový důvěrník J. Grunta.[107]

SdP upevnila vítězstvím ve volbách své pozice, stejně jako její poslanec Franz Hodina prosazovali se i ostatní funkcionáři SdP: okresní vedoucí SdP ve Svitavách Julius Hönig, vedoucí SdP v Moravské Třebové Franz Hickel, poslanec Max Budig ze Svitav. Početní růst členů SdP nebyl jen výsledkem agitace, ale pomáhaly i různé metody nátlaku a zastrašování, a to i ze strany německých zaměstnavatelů.[108] Součástí politiky SdP byla i otázka německého školství – na jeho ochranu a proti jeho údajnému útlaku vystupoval Franz Hodina i v parlamentu. Ve skutečnosti bylo německé školství v ČSR na vyšší úrovni než v samotném Německu.

Posílení se v Moravské Třebové dočkalo české školství, a to v září 1935 zřízením Státního vojenského reálného reformovaného gymnázia v barákovém táboře, kde v předchozích letech působilo ruské gymnázium. O umístění československé vojenské jednotky ve městě či regionu žádal vládu okresní hejtman v Moravské Třebové, což odůvodňoval nárůstem německého nacionalismu a snahou o jeho eliminaci. Státní vojenské reálné reformované gymnázium tvořila civilní škola organizovaná jako reformní reálné gymnázium a vojenský internát.[109] Příchodem československých důstojníků i žáků školy byla česká menšina ve městě i v rámci politického okresu výrazně podpořena početně a zejména morálně.

K rozšíření českého školství došlo roku 1936 také ve Svitavách, kde byla Ústřední maticí školskou v Praze otevřena česká obchodní škola.[110] Ve školním roce 1935/1936 navštěvovalo českou obecnou školu ve Svitavách 82 a českou měšťanskou školu rovněž 82 žáků.[111] SdP zpracovávala sudetské Němce propagandou, jejímž cílem bylo vyvolávat a stupňovat u nich protistátní smýšlení a nespokojenost, upevňovat své pozice a vliv na obyvatelstvo. Využívali k tomu všech prostředků včetně teroru a lží. Že to však s jednotou německého obyvatelstva nebylo takové, jak henleinovci často hlásali, dokazuje i vystoupení německého rolníka Habischera na fašistické schůzi 12. prosince 1936 v Opatově, který obvinil Henleina, že rozpoutal teror proto, aby získal většinu, vyzval své německé spoluobčany k porozumění a snášenlivosti s českými lidmi.[112]

Henleinovci udržovali stálé styky s Německem a kdykoliv Hitler potřeboval incidenty proti Československu, okamžitě je opatřili. Také na Svitavsku přibývalo dopisů hanobících republiku, český jazyk a kulturu, henleinovci pořizovali tajné soupisy komunistů a „marxistů“ (sociálních demokratů), židů a německých emigrantů, stále častěji se objevovaly protistátní letáky a namalované hákové kříže, došlo i k prvním pokusům o sabotáže. U dopravního úřadu ve Svitavách musela být zřízena strážní služba.[113] Důsledkem metod, které henleinovci používali, ale také dlouhodobého působení nacionálně šovinistické ideologie i Hitlerových úspěchů, byl růst počtu členů organizovaných v SdP. V soudním okrese Svitavy (15 obcí) k 30. září 1936 bylo organizováno v SdP 1622 ze všech 23 926 Němců, tj. 6,8 %. Absolutně nejvíce členů SdP bylo ve Svitavách (729), Grándorfu, Čtyřiceti Lánech, Moravské Radiměři, Březové. Nejvyšší procento organizovanosti v SdP k počtu Němců měl Grándorf (10,7 %) a Moravská Radiměř (10,7 %), následoval Javorník a Svitavy. Žádný člen SdP nebyl v Moravské Chrastové, Sklené, Dolní Rudné a Ostrém Kameni.[114]

Schůzí SdP se zúčastňovali přední funkcionáři okresního vedení, zejm. Julius Hönig, Max Budig, Franz Hodina, Franz Hickl, Albín Ruth a další, ale i významní činitelé ústředí strany. Dne 8. listopadu 1936 se ve Svitavách uskutečnilo jednání 58 funkcionářů SdP z jednotlivých míst okresu. Julius Hönig a Max Budig je informovali, že na svitavském okrese je 21 místních organizací s 2118 členy, kteří odebírají pravidelně 300 kusů stranických časopisů.

Pro celé Hřebečsko byla mimořádnou událostí nová návštěva Konrada Henleina. Na žádost krajského vedoucího SdP v Brně (kam okresy Svitavy a Moravská Třebová organizačně po linii SdP patřily) Ing. Karla Folty, povolil Okresní úřad v Moravské Třebové průvod a okresní shromáždění. Celé Hřebečsko žilo v přípravách na příjezd Henleina. Už 19. září 1936 se za jeho přítomnosti konal ve Svitavách tzv. kamarádský večer. Byl o něj takový zájem, že byl rozdělen na dvě části, z nichž první se účastnilo 700 a druhé 800 lidí. Středem zájmu byl pochopitelně K. Henlein s doprovodem. Hlavním bodem jeho návštěvy 20. září byla návštěva Moravské Třebové. Dopoledne se konala schůze za účasti 1000 lidí, pak šel městem průvod a při veřejném projevu, který následoval, bylo přítomno 6800 účastníků. Promluvili k nim poslanci Franz Hodina a dr. Preibsch, dr. Gustav Jonak a nakonec napjatě očekávaný K. Henlein. Ten předal současně okresnímu vedení čestné prapory. Pro poslance Hodinu bylo velkým vyznamenáním, že mohl na počest Henleina uspořádat v Městečku Trnávce ve svém domě slavnostní oběd.[115]

 

 

Konrad Henlein (na schodech první zprava) v Moravské Třebové 20. 9. 1936 doprovázen Franzem Hodinou vychází z Turnhalle (AA)

 

Rok 1936 nepřinesl přes určitý vzestup výroby zlepšení situace v postavení dělníků, nezaměstnanost klesala jen zvolna. V lednu 1936 bylo v Zemi Moravskoslezské 266 768 lidí bez práce,[116] v prosinci téhož roku 208 722 osob[117] a od ledna 1936 znovu vzrůstala (únor 228 395, březen 230 495).[118]

Protihitlerovské projevy německých sociálních demokratů se konaly např. ve Svitavách 14. února, 16. února a 8. března 1936[119], ale zůstaly bez většího ohlasu a nezískaly podporu dalších politických stran. Ani oslavy 1. máje neorganizovaly tyto strany korporativně, protože sociální demokracie odmítala společnou lidovou frontu. V Moravské Třebové uspořádali němečtí komunisté v tomto roce dokonce první samostatnou veřejnou májovou oslavu jako tábor lidu na náměstí, kterého se zúčastnilo 650 osob[120], společnou oslavu zde pořádali čeští a němečtí sociální demokraté, které se účastnilo přes 2000 lidí.[121]

Jedním z případů, kdy společný postup antifašistických sil v komunální politice znamenal porážku SdP, bylo zvolení prvního českého starosty města Březové v doplňovacích volbách roku 1936, sociálního demokrata Josefa Grunty. SdP prováděla velkou agitaci pro svého kandidáta, ale přesto se český učitel stal starostou, a to většinou dvou hlasů.[122]

Antifašistické síly věnovaly pozornost občanské válce ve Španělsku, přes zákazy a perzekuci se organizovaly různé pomocné akce, sběr léků, potravin a ošacení. Na pomoc demokratickému Španělsku odešli i někteří občané Svitavska a Moravskotřebovska, např. Rudolf Brodanský z Linhartic, z Moravské Třebové byli Arnošt Lehmer, Leopold Vlach a Jan Sošner, z Březové Adolf Vancl.[123]

Boj demokratických sil na obranu republiky se prolínal s bojem za konkrétní hospodářské a sociální požadavky pracujících, protože ještě v roce 1937 byl průmysl postižen hospodářskou krizí. V celém moravskotřebovském okrese bylo k 31. květnu 1937 stále 4085 nezaměstnaných a k 30. září 1397 ještě 2957 nezaměstnaných,[124] čímž byl na 4. místě s největší mírou nezaměstnanosti na Moravě (zde bylo celkem 76 520 lidí bez práce).[125] Vedle textilních dělníků ve Svitavách a v Moravské Třebové byly nezaměstnaností postiženy i venkovské obce.

Přes všechny sliby SdP se situace v sociálním postavení dělníků nezlepšila, trvala nezaměstnanost, i když v roce 1936 a počátkem 1937 polevila, neustupovaly projevy celkové bídy. Ve straně samotné se počaly projevovat známky nespokojenosti. V některých místech se tyto hlasy stávaly zřetelnější, někde někteří jedinci i vysoce postavení dávali najevo skutečnost, že se SdP málo stará o druhé lidi, hlavně dělnictvo. Vznikly rozpory ve vedení strany a dokonce došlo k pokusům o založení nových politických stran, např. v Brně se zakládala nová strana Sudetendeutschen Partei (SdP). Opoziční činnost v Brně se projevila do určité míry i na Svitavsku a Moravskotřebovsku, kde ale byla nemilosrdně paralyzována Juliem Hönigem, Maxem Budigem aj.[126]

Od roku 1937 byla ve Svitavách obvodní organizace KSČ, protože se do strany podařilo získat menší počet členů i v sousedních německých vesnicích. Na sklonku roku 1937 a do začátku roku 1938 komunistická organizace ve Svitavách získala 20 až 25 nových členů.[127] Prvomájovou demonstraci uspořádaly v roce 1937 komunistické organizace v Moravské Chrastové a v Moravské Třebové, kde se táboru lidu účastnilo přes 300 osob. Nejvýznamnější událostí bylo konání Hřebečského lidového dne v Moravské Třebové 31. července a 1. srpna 1937, kdy kromě kulturního programu a průvodu městem zorganizovala KSČ tábor lidu, jehož se zúčastnilo 400 osob.[128]

V politickém okrese Moravská Třebová si své pozice snažily udržet a upevnit německé aktivistické strany, jejichž předáci viděli hlavní smysl své politiky především v prosazování nacionálních požadavků. Byla to především německá sociální demokracie, jejíž představitelé odmítali spolupráci s komunisty a vyhlásili ochotu spolupracovat s „demokratickými silami“, zejména s českými sociálními demokraty. Když přední funkcionář německé sociální demokracie Wenzel Jaksch navštívil Svitavy, chtěli s ním svitavští komunisté projednat otázku možnosti spolupráce, ale neúspěšně; Jaksch jakékoliv jednání odmítl: „S komunisty nemám co jednat.“[129] Základnu německé sociálně demokratické strany v moravskotřebovském politickém okrese tvořili dělníci. Na veřejné schůzi 18. dubna 1937 ve Svitavách se asi 1000 osob vyslovilo pro obranu republiky a proti politice SdP.[130]

Oslavy 1. máje pořádala sociální demokracie ve Svitavách, Moravské Třebové a Moravské Chrastové pod heslem „Lidová fronta dá republice bezpečnost a mír, národům rovnoprávnost, lidu chléb, práci, svobodu.“[131] Velkou manifestaci pořádala česká sociální demokracie a DTJ ve Svitavách v neděli 30. května 1937, kdy v průvodu šli mezi 1100 účastníky i němečtí sociální demokraté.[132]

Německá křesťansko-sociální strana přes veškeré taktizování zaznamenávala úbytek členstva ve prospěch SdP, v níž představitelé křesťanských sociálů viděli nežádoucího konkurenta, ale jejich odhodlanost postupně ochabovala. Jednou z posledních větších akcí německé křesťansko-sociální strany ve Svitavách byla veřejná schůze 12. března 1937, které se zúčastnilo přes 1000 osob. Aktivistické křídlo křesťanských sociálů přišlo podpořit i mnoho německých sociálních demokratů a komunistů. Schůzi vedl tehdejší starosta Hans Wolf a hovořil zde poslanec Hans Schütz, vedoucí představitel aktivistického směru v německé křesťansko-sociální straně. O svých krajanech prohlásil, že „německý lid je antiliberální a antidemokratický a zásada demokratická mu neimponuje.“[133] Ještě 20. března 1937 na schůzi v Moravském Lačnově poslanec německé křesťansko-sociální strany dr. Hans Loscha hájil aktivistický program strany, ale pokračující rozklad aktivistických stran postupoval poměrně rychle. Na tábor křesťanských sociálů 1. května 1937 ve Svitavách přišlo jen 800 lidí, na účastnících bylo možno sledovat depresi a nejistotu.

Na svém táboru lidu 1. května soustředili henleinovci asi 1000 osob. Jejich řečníci útočili především proti německým aktivistickým stranám, o kterých tvrdili, že to „jsou škůdci sudetských Němců.“ Na nacionalistickém srazu SdP v Moravské Třebové prohlásil Stepan Friedl z Grándorfa, že Hřebečsko musí být německé, a poslanec SdP Nemetz ujišťoval, že „jedině Henleinova strana je kompetentní vést všechny Němce v Československu, kteří budou o své požadavky bojovat všemi prostředky, třeba i bojem v ulicích.“[134]

Velkou událostí pro Hřebečsko byla návštěva Konrada Henleina 17. května 1937 v Lanškrouně, kam byl vypraven okresním vedením SdP v Moravské Třebové zvláštní vlak. Okresní vedení SdP v Moravské Třebové si dalo mnoho práce s organizováním okresního sjezdu SdP, který se konal 18. července 1937 v Křenově.Propagační kampaň SdP probíhala po celé léto a na podzim 1937, pozice henleinovců se na Svitavsku a Moravskotřebovsku postupně upevňovaly. Například v mechanické tkalcovně firmy V. Mayer a synové v Moravské Třebové, kde bylo zaměstnáno celkem 199 osob německé národnosti (z toho 168 dělnic a dělníků), bylo 50 % zaměstnanců organizováno v SdP, 40 % v německé sociální demokracii a 10 % v německé křesťansko-sociální straně. Silný vliv SdP se u této firmy projevil i v tom, že do továrny byli v roce 1937 přijímáni pouze příslušníci SdP.[135] V Moravské Třebové se 17. prosince 1937 sešlo na 600 osob na schůzi SdP, na které referoval poslanec Franz Hodina, který ostře kritizoval politiku československé vlády za to, že prý „na českých školách je 19.000 německých dětí, za to na německých jen 600 dětí českých“ a pokračoval, že „záchrana je ve vůdci Konradu Henleinovi.“[136]

Od roku 1937 se plně do služeb německého nacionalismu v duchu henleinovského programu dal ve Svitavách také spolek Bund der Deutschen (BdD). Rozdmýchávání protičeskoslovenského demagogického štvaní bylo podporováno z fašistického Německa, odkud se do pohraničních oblastí šířila šeptaná propaganda, že pohraniční oblasti Československa připadnou v nejbližší době hitlerovcům.

Velký rozruch mezi německým obyvatelstvem, které sympatizovalo s SdP, vyvolalo velké vojenské cvičení IV. sboru se sídlem v Olomouci na severní Moravě, které částečně probíhalo i na Moravskotřebovsku. Konalo se 24.–26. srpna 1937 a byl mu přítomen prezident dr. Edvard Beneš, jenž v průběhu tohoto pobytu zavítal 24. srpna na hrad Bouzov, odkud projížděl přes Moravskou Třebovou do Dlouhé Třebové, kde si prohlédl vojenské pekárny.[137] Manévry a pohyb československého vojska měly velký psychologický význam pro posílení vědomosti o nutnosti zesílení obrany země a povzbuzovalo to české obyvatelstvo.

 

Poznámky

 

1 Jan OPOČENSKÝ. Vznik národních států v říjnu 1918. Praha, 1927, s. 198.

2 Miroslav CHAUER. Německá iredenta na Lanškrounsku 1918–1919. In: Sborník pedagogické fakulty v Hradci Králové – Historie, Praha, 1978, s. 33 a násl.

3 Právo na sebeurčení, tedy právo etnické skupiny rozhodnout v jakém státním útvaru chce být začleněna, bylo od konce roku 1918 často zmiňováno v souvislosti s vyhlášením amerického prezidenta Woodrowa Wilsona na právo národů na sebeurčení v novém uspořádání poválečné Evropy. Problém uplatňování práva na sebeurčení je složitější, než jak byl chápán a prosazován německými politiky a jak je uplatňován i v současnosti. Proti právu na sebeurčení vznikající Československá republika požadovala uplatnění práva historického, které je v plném souladu s principy mezinárodního práva a respektovalo hranice Čech a Moravy v přirozené historické podobě tvořené přírodními činiteli. Německé obyvatelstvo v pohraničí nikdy netvořilo celistvé homogenní seskupení a byly zde četné enklávy osídlené výlučně českým obyvatelstvem. Pohraniční území obývané Němci nemělo nikdy spojení na centra, jako byla Vídeň, netvořilo jednolitý celek ekonomický ani dopravní; ekonomický život nebyl myslitelný bez vazby na české země, doprava byla možná jen přes území odjakživa osídlená českým obyvatelstvem. Možnosti obrany země byly nemyslitelné bez hraničních hor tvořících přirozenou obranu země. Tyto faktory hospodářské, dopravní a zejména strategické upřednostňovaly právo historické, právo českého národa před právem na sebeurčení.

4 O původu slova Schönhengst Václav RICHTER. Krajina Moravského Třebovska. In: Časopis Společnosti přátel starožitností, 1/1955, s. 40. Též Die deutschen Heimatsführer. Band 17/48. Sudetenland, Verlag E. Müller 1939 /místo vydání neuvedeno/. Dějinami Hřebečska se zabýval prof. Gustav Korkisch, narozen 1910 v Moravské Třebové (zemřel 1994 ve Vídni), publikoval mj. studii Geschischte des Schönhengstgaues, 1–2, München 1966–1975.

5 Moravský zemský archiv, B 33, Národní výbor 1918, kart. 2, sign. 3371.

6 BARTOŠ, Josef, Miloš TRAPL, Jindřich RŮŽIČKA, Jiří FRAJDL, Jaroslav Jan GLOSER a Milan SKŘIVÁNEK. Svitavy: Dějiny a současnost města. Hradec Králové: Kruh, 1987 (dále jen Svitavy. Dějiny a současnost města), s. 85–86.

7 Milan SKŘIVÁNEK. Odsun Němců ze Svitavska, s. 11.

8 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách. Rukopis z roku 1983, SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 257 (dále jen Menšinová česká škola ve Svitavách), s. 1.

9 Svitavy. Dějiny a současnost města, s. 86–87.

10 Paul MOLITSCH. Die Sudetendeutsche Freiheitsbewegung in den Jahren 1918–1919. Wien, Leipzig, 1932 (dále jen Die Sudetendeutsche Freiheitsbewegung in den Jahren 1918–1919), s. 102.

11 Karel RICHTER. Sudety. Praha, 1994 (dále jenSudety), s. 69.

12 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 1–2.

13 Svitavy. Dějiny a současnost města, s. 91.

14 Lidové noviny z 6. 5. 1919.

15 Venkov z 6. 5. 1919.

16 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 1–2.

17 Lidové noviny ze 4. 3. 1919.

18 Paul MOLITSCH. Die Sudetendeutsche Freiheitsbewegung in den Jahren 1918–1919, s. 127.

19 Moravský zemský archiv, B 40, Zemský úřad Brno, presidiální spisy, kart. 2.

20 Tamtéž, B 40, kart. 6.

21 Lidové noviny ze 17. 6. 1919.

22 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 5.

23 Lidové noviny ze 17. 6. 1919.

24 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 6.

25 Deutscher Freiheitsbund für Sudetenland byla ilegální organizace zejména studentů severní Moravy, aktivní byli zvláště studenti gymnázia v Šumperku, ale i v Moravské Třebové a ve Svitavách. Spolek byl zaměřen proti židům, vybíraly se příspěvky a členové skládali slib utajení. Např. 6. června 1919 bylo zachyceno provolání, aby mladí lidé nevstupovali do čsl. armády k výkonu vojenské služby, aby odešli do Německa. – Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, Krajský soud Olomouc, sign. III 823 – Vr VII 2147/1919.

26 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 7.

27 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 234.

28 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 7.

29 Svitavy. Dějiny a současnost města, s. 91.

30 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 6–11.

31 SOkA Litomyšl, Okresní úřad (dále jen OÚ) Moravská Třebová, kart. 1625, inv. č. 1592.

32 Jan KOPECKÝ. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci, s. 44–45.

33 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 62, sign. 636/23.

34 Rovnost ze 7. 1. 1932.

35 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 1 a 10.

36 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 303.

37 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 1.

38 Pod rudou vlajkou. Sborník prací k dějinám KSČ na Svitavsku, Svitavy, 1966, s. 32.

39 Tamtéž, s. 12.

40 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948–1960, s. 241–242.

41 Jan KOPECKÝ. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci, s. 25.

42 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 300.

43 Pamětní spis města Svitav [Vydán k zachycení válečných a poválečných událostí z let 1938 až 1945]. [Redakce: B. Janský]. Brno: Průboj, 1947, Brno b. d., s. 74.

44 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 134, sign. 2810/29.

45 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 300–301.

46 Tamtéž, s. 304–305 a 310.

47 Tamtéž, s. 237 a násl.

48 Tamtéž, s. 236.

49 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938 (dále jen Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938). SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 272,s. 34 a s. 38.

50 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1948–1960, s. 233.

51 Josef BARTOŠ. Odboj proti nacistickým okupantům na severozápadní Moravě (dále jen Odboj proti nacistickým okupantům na severozápadní Moravě). Šumperk, 1986, s. 8.

52 Rovnost z 18. 5. 1934.

53 Národní archiv (v době studia Státní ústřední archiv Praha), 8-5-29-6.

54 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 187, sign. 32398/32.

55 Josef PFITZNER. Sudetendeutsche Freiheitsbewegung. Karlsbad, 1937, s. 55.

56 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 151, sign. 31.624/30.

57 Tamtéž, kart. 187, č. 3075/322 a č. 1354.

58 Tamtéž, kart. 190, sign. 37.806.

59 Tamtéž, sign. 37.807/32.

60 Národní archiv (v době studia Státní ústřední archiv Praha), 8-5-29-6, č. 255/2.

61 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 187, sign. 32398/32.

62 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1933, č. 298/pres.

63 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 187, sign. 32398/32.

64 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1932, kart. 73.

65 Ordneři – vžitý název i pro příslušníky Freiwilliger Schutzdienst (FS); byli tak zváni podle Ordnergruppe, vytvořené už v roce 1926 a později zaniklé. Freiwilliger Schutzdienst byla dob­rovolná ochranná služba, povolená ministerstvem vnitra ČSR na jaře 1938 jako nevojenská složka SdP. Ve skutečnosti byly „ochranné” oddíly FS úderné a vojensky organizované jednotky, které prováděly ozbrojené akce proti ČSR. Od září 1938 se označení ordneři používalo i pro příslušníky Sudetendeutsches Freikorps (SdFK).

66 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1933, kart. 74, čj. 682/pres.

67 Tamtéž, kart. 77.

68 Robert BÖHEIMB. Die Sudetendeutsche Partei. In: HEIS, Friedrich: Die wunde Europa. Das Schicksal der Tschecho-Slowakei. Berlin, 1938, s. 266.

69 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 212, č. 1842/pres. a č. 30.968/II-2.

70 Heimatbuch Zwittau, s. 32. – Bylo to tedy 15 členů, ale pramen uvádí 14 mladých lidí.

71 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy, kart. 76, č. 7527. – Drahomíra Šustrová uvádí ustavení místní skupiny SHF ve Svitavách k 31. říjnu 1933. ŠUSTROVÁ, Drahomíra. Město na rozcestí. Soutěžní práce ÚV ČSPB Praha č. 2845, s. 16. – Podle vzpomínky otištěné v Zwittauer Nachrichten 12. 3. 1938 byla svitavská SHF založena 14. března 1934.

72 Hřebečsko-boskovský obzor č. 1 z 8. 7. 1932 až č. 9 ze 4. 11. 1932 – AA.

73 Hřebečsko-boskovský obzor č. 1 z 8. 7. 1932 – AA.

74 Gedenkbuch 2, der Stadt Mährisch Trübau, beginnend mit dem Jahr 1928. Angelegt im August 1929 unter Bürgemeister Ing. Ernst Zteinbrecher. s. 467.Uložena v Městském muzeu Moravská Třebová. V této práci je využit překlad ředitelky muzea PhDr. Jany Martínkové.

75 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1932, kart. 73.

76 Rovnost z 26. 11. 1932.

77 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1932, kart. 73.

78 Tamtéž, kart. 74.

79 Tamtéž, kart. 76.

80 Tamtéž.

81 Tamtéž.

82 František VAŠEK. K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945. In: Pomezí Čech a Moravy, svazek 2, Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli 1998 (dále jen K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945), s. 110.

83 Moravský zemský archiv, B 40, Zemský úřad Brno, presidiální spisy, kart. 215.

84 Rovnost z 20. dubna 1934. Též Moravský zemský archiv, C 12, Krajský trestní soud Brno, Tk IX 208/35. Tamtéž též B 40, Zemský úřad Brno, presidiální spisy, kart. 217.

85 Heimatbuch Zwittau, s. 32.

86 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1934, kart. 76.

87 Tamtéž, kart. 77.

88 Rovnost z 6. 4. 1934.

89 Tamtéž, kart. 77.

90 Rovnost z 16. 11. 1934.

91 František SPURNÝ. Internacionální pomoc severomoravského proletariátu rakouským emigrantům 1934–1938. Šumperk 1971, s. 33 a násl. – Podle vyprávění Žofie Gruntové z Březové jednoho z nich doma ubytoval Josef Grunta.

92 Rovnost z 28. 6. 1935.

93 Rovnost z 24. 1. 1936.

94 Rovnost z 25. 1. 1935.

95 Rovnost z 15. 3. 1935.

96 Moravský zemský archiv, Inventář k fondu B 40, inv. č. 5812.

97 Tamtéž, B 40, kart. 42, čj. 13.979/1935.

98 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1935, kart. 83, čj. pres. 739/1935.

99 Rovnost z 19. 4. 1935.

100 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1935, čj. 811/1935.

101 Zwittauer Nachrichten z 4. 5. 1935.

102 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 242, 302, 305 a 310.

103 Carl LICK. Beiträge zur Geschichte der Stadt Zwittau und der Umgebung. Zwittau, 1937, s. 242.

104 Rovnost z 6. 9. 1935.

105 Josef GRUNTA. Curriculum vitae (po stránce politické) Josefa Grunty, odborného učitele v Postřelmově, 10. dubna 1949 (dále jen Curriculum vitae…). Strojopis, s. 4.

106 Rovnost ze 14. 6. 1935.

107 Rovnost z 5. 7. 1935.

108 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 44.

109 Jiří ČERMÁK. Nástin historického vývoje objektu barákového tábora v Moravské Třebové v letech 1914–1995. Moravská Třebová, 1995 (dále jen Nástin historického vývoje objektu barákového tábora v Moravské Třebové v letech 1914–1995), s. 5.

110 Svitavy. Dějiny a současnost města, s. 91. Též Jan KOPECKÝ. Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci, s. 45.

111 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Menšinová česká škola ve Svitavách, s. 11.

112 SOkA Litomyšl, OÚ Litomyšl, presidiální spisy 1936, čj. pres. 1112/1936.

113 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 45.

114 Moravský zemský archiv, G 406, Ing. Karel Folta (1926–1939) – pozůstalost. Též Rundschau z 24. 6. 1939.

115 František VAŠEK. Proč museli odejít?, SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 497 (dále jen Proč museli odejít?), s. 63–65.

116 Rovnost z 28. 2. 1936.

117 Rovnost z 22. 1. 1936.

118 Rovnost z 23. 4. 1937.

119 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 44.

120 Rovnost z 5. 5. 1936.

121 Rovnost z 8. 5. 1936.

122 Rovnost z 28. 8. 1936.

123 Zdeněk BIČÍK a Jiří FRAJDL. Na pomoc demokratickému Španělsku. Hradec Králové, 1967, s. 18–19. Jaroslav HOŠEK. Seznam čs. dobrovolníků interbrigadistů 1936–1939, Moravské zemské muzeum Brno, historické oddělení, inv. č. S 243. Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 46.

124 Stanislav SAGAČ. Boj KSČ na obranu republiky na Svitavsku. SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 94 (dále jen Boj KSČ na obranu republiky na Svitavsku), s. 100.

125 Rovnost z 22. 10. 1937.

126 František VAŠEK. Proč museli odejít?, s. 68–69.

127 Stanislav SAGAČ. Boj KSČ na obranu republiky na Svitavsku, s. 100.

128 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 442, čj. 10653/1937. Tamtéž též Inventář k fondu B 40, inv. č. 7714.

129 Stanislav SAGAČ. Boj KSČ na obranu republiky na Svitavsku, s. 108.

130 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 49–50.

131 Rovnost z 25. 4. 1937.

132 Rovnost ze 4. 6. 1937.

133 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 48.

134 Tamtéž, s. 46 a násl.

135 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 480 a kart. 481.

136 Tamtéž, kart. 483.

137 Tamtéž, Mimořádný lidový soud Brno, Lsp 737/45.