V lednu 1938 bylo v obvodu policejního úřadu Moravská Třebová 1032 nezaměstnaných, z toho jen v Moravské Třebové 839 osob[1] a v květnu bylo v politickém okrese Moravská Třebová 3570 nezaměstnaných. Velká koncentrace nezaměstnaných byla ve Svitavách – ještě v dubnu 1938 zde bylo 569 nezaměstnaných, z toho 178 nepobíralo žádnou podporu.[2] Na začátku roku 1938 byla asi na dobu tří měsíců zastavena výroba konfekce v továrně Karla Švába v Třebařově pro nedostatek zakázek. Nezaměstnanost byla Henleinovou stranou zneužívána proti Československu. Ve Svitavách např. ředitel tkalcovny Jindřicha Klingera řešil nezaměstnanost a personální změny na úkor osob věrných republice, ať to byli Češi nebo Němci.[3]

Proti nezaměstnanosti i proti SdP vystupovaly některé německé aktivistické strany. Na schůzi německé křesťansko-sociální strany ve Čtyřiceti Lánech bylo v závěru řečeno: „Německá křesťanská sociální strana stojí pevně za demokratickou myšlenkou a pokládá ji za nejvýhodnější pro klidné řešení národnostních poměrů v ČSR. Je přesvědčena, že doma se domůže více, než jak to činí SdP, která se neprávem dovolává souhlasu německého národa. V Třetí říši by si nesměl nikdo ani myšlenkou troufat na podobné činy, jakých se dopouští a dovoluje Konrad Henlein. Budeme všemi silami podporovat demokratickou myšlenku.“[4] Na veřejné schůzi německé sociální demokracie ve Svitavách 14. ledna 1938 zazněl požadavek, aby vláda zabezpečila urychlení dostavění německého mělnického vysílače, aby miliony říšskoněmeckých obyvatel a sami obyvatelé Hřebečska věděli, jak to doopravdy vypadá v českém pohraničí, protože až dosud byli zvyklí jen na podlé lži. Dne 15. ledna 1938 byli ve Svitavách zatčeni okresní vedoucí SdP Julius Hönig a vedoucí okresní úřadovny Otto Hörasch, v jejich bytech a sekretariátu strany byly provedeny domovní prohlídky.[5] U Höniga byly nalezeny zbraně.[6] Oba byli 16. ledna propuštěni, ale pak byli Hönig a jistý Schuster z Radiměře znovu zatčeni a odvezeni na policejní ředitelství do Liberce. Za oba zatčené intervenoval poslanec za SdP Franz Hodina.[7]

Henleinovská propaganda využila známé řeči Adolfa Hitlera z 20. února 1938, v níž oficiálně vyhlásil zájem Říše o osud deseti milionů Němců žijících v jejím sousedství, reklamoval pro ně právo na sebeurčení a vyhlašoval Říši za jejich ochránce. Ohlas této Hitlerovy řeči dokládá hlášení z Křenova, kde se konstatovalo, že řeč říšského kancléře Adolfa Hitlera byla očekávána s velkým napětím, zvláště u přívrženců strany SdP. „Po této řeči sebevědomí příslušníků strany SdP velmi vzrostlo… Lze pozorovati, že si mnoho slibují, pokud se týče části řeči Adolfa Hitlera na adresu německých menšin a že očekávají buď ozbrojený vpád z německé říše na zdejší území, nebo že Němci z říše budou vykonávati takový tlak na naši vládu a v důsledku toho zdejší sudetští Němci (strana SdP) dosáhnou toho, co mají v programu a oč stále usilují.“[8]

Obsazení Rakouska německými vojsky v březnu 1938 vyvolalo mezi Němci v Československu obrovské nadšení. Místní tisk ve Svitavách vyzdvihl zájem říšského kancléře Adolfa Hitlera o krojovanou skupinu hřebečských Němců, která mu u příležitosti jeho návštěvy Vídně 15. března 1938 složila hold. Hitler si o ní vyžádal osobní informace a podáním ruky uctil nejstaršího člena této skupiny účetního Karla Habigera.[9]

Konrad Henlein vyzval 16. března všechny Němce, aby se připojili k SdP, kam začali přestupovat masy členů z Bund der Landwirte (BdL), Deutsche christlich-soziale Volkspartei (DVC) a další. Jen za březen 1938 byl nárůst členů SdP 212 000 a k 6. květnu 1938 měla Henleinova strana milion členů. V soudním okrese Svitavy bylo v březnu 1938 organizováno v SdP 1881 členů a v dubnu již 5945 členů,[10] ve Svitavách jich bylo 1682.[11] Přesto v SdP vystupovala opozice, která nechtěla založit vlastní stranu, ale nesouhlasila s vedením SdP. Na schůzi opozičníků v SdP v Moravské Třebové 9. února 1938 řečník „vytýkal Henleinovi, že ve prospěch sudetoněmců neučinil vlastně ničeho.“[12]

Rozpory se neomezily jen na SdP, ale projevily se i v pobočných organizacích, především mezi turnery. Funkcionáři SdP zvyšovali svůj vliv mezi obyvatelstvem německé národnosti a vystupovali ve veřejných projevech i na schůzích jiných organizací. Továrník Erich Ettl, člen SdP, hovořil na schůzích Bund der Deutschen – např. ve Skleném 9. února 1938. Hlášení z 1. března 1938 oznamuje, že „někteří důvěrníci místní odbočky SdP obcházeli vlažné, jinak však význačnější příslušníky SdP v Třebařově a utvrzovali je v neochvějném setrvání za idejemi Konrada Henleina.“[13]

Na schůzi 28. března 1938 v Turnhalle v Moravské Třebové se sešlo přes 800 účastníků, kde Franz Hodina projevil velkou radost nad připojením Rakouska. V hlášení z Grándorfa z 31. března 1938 se uvádělo, že „v druhé polovině března, po událostech v Rakousku, rozšířila strana SdP v Moravské a České Radiměři horečnou agitační činnost. Příslušníci této strany agitují pro vstup ke straně po domech i na ulici.“[14] V Kamenné Horce byl rozšiřován leták strany SdP s výzvou Konrada Henleina k sudetským Němcům, že „sudetští Němci s největší radostí vítají návrat alpských Němců do domovské vlasti“, vyzývá ke vstupu do SdP a zdůrazňuje, že ostatní strany už nemají žádné další opodstatnění.[15]

V hlášení Okresního úřadu v Moravské Třebové o politické situaci v měsíci březnu se mj. píše: „Německé obyvatelstvo kraje prožívalo chvíle velkého napětí, když rozhlasem a tiskem byly šířeny zprávy o obsazení Rakouska a jeho připojení k říši německé. Příležitosti této využili znamenitě funkcionáři strany SdP k tomu, aby získávali nové členy pro ideologii a program strany. Zvýšená jejich aktivita, projevující se pořádáním veřejných projevů, jakož i schůzí důvěrných, způsobila, že velká většina dosavadních aktivistických stran německých přistoupila ke straně SdP… Rozvážnější Němci nedali se však zlákati událostmi poslední doby a očekávají v důvěře uspokojivé vyřešení situace ve prospěch celého státu.“[16]

Úspěch v Rakousku se projevil v dalším přílivu nových členů do SdP. Okresní vůdce svitavské SdP Julius Hönig na důvěrné schůzi předsedů SdP z obvodů Svitavy, Litomyšl a Polička, konané 27. března 1938, dal pokyn, jak provádět nábor do strany: „Kdo se bude zdráhati ke vstupu, má býti považován za zrádce německého národa. Usilovná agitace musí být prováděna také v továrnách. Na zaměstnavatele má být působeno, aby takové osoby, které se nerozhodnou ke vstupu do strany SdP, byly z práce propuštěny a na místo nich přijímány jen osoby z řad členstva SdP.“[17]

Ne všichni občané německé národnosti reagovali na násilné připojení Rakouska nadšeně – demokraticky smýšlející Němci organizovali manifestace na obranu republiky. Např. ve Svitavách uspořádala 13. března 1938 okresní organizace žen při německé sociální demokracii veřejnou schůzi, které se zúčastnilo asi 500 osob.[18] Československá sociální demokracie uspořádala v pondělí 21. března 1938 ve Svitavách manifestaci všech českých spolků v Národním domě s programem vyjádřeným heslem: „Za demokracii, republiku a nedotknutelnost státních hranic“.[19] Z manifestace byla odeslána rezoluce kanceláři prezidenta republiky s tím, že „účastníci manifestace pořádané všemi českými organizacemi a korporacemi jsou připraveni v případě potřeby hájit hranice naší milované demokratické republiky.“[20] Veřejné schůze byly pořádány také na jiných místech, např. v Moravské Třebové a Moravské Chrastové, kde jejich účastníci vyslovovali odhodlání bránit republiku.

Na sjezdu SdP v Karlových Varech vyhlásil Henlein 24. dubna 1938 osm základních požadavků, které byly tak dalekosáhlé, že by znamenaly přímo rozbití československého státu. Sudetoněmecká strana vyvinula mimořádnou činnost a rozhodný nápor s cílem získat další členy. K posílení její členské základny došlo i v soudním okrese Svitavy, kde měli henleinovci v dubnu 1938 už 5945 členů,[21] a v okrese Svitavy bylo v téže době 10 841 členů, z toho nejvíce měla místní skupina Svitavy (3046 členů).[22] Podle Zwittauer Nachrichten v dubnu ve Svitavách bylo podáváno denně až 50 přihlášek do SdP. V průběhu dubna byla ustavena organizace SdP v Ostrém Kameni, založeny další ženské odbory SdP ve Skleném a Kamenné Horce.[23] Na schůzi německých učitelů v Moravské Třebové vykonával Alois Jenisch z Dětřichova nátlak na 65 učitelů a profesorů, aby všichni vstoupili do SdP. [24] Rozmáhaly se provokační akce henleinovců změřené proti ČSR. Např.v Radiměři naváděla skupina mladíků místního vojína české národnosti, který se vracel z dovolené k útvaru, aby se na vojnu už nevracel, že „on ještě dnes slouží republice a že oni již za měsíc budou sloužiti Hitlerovi.“[25]

V rámci SdP vznikla Freiwilliger Schutzdienst (FS),[26] jejíž stanovy schválilo ministerstvo vnitra ČSR 20. dubna 1938, a to jen jako ústřední organizace. FS nebyla povolena v jednotlivých místech, kde byly místní organizace vytvářeny tajně. V Moravské Třebové založili v květnu 1938 skupinu FS v rámci Turnvereinu; konala se zde cvičení FS a táboření, probíhala i týdenní školení. FS v Moravské Třebové byla včleněna do okresu Lanškroun a oba okresy vedl E. Homma.[27]

Oslavy 1. máje připravovaly demokratické síly Svitavska a Moravskotřebovska jako manifestace na oslavu republiky. V Moravské Třebové uspořádali oslavu sociální demokraté a účastnilo se jí přes 3000 lidí.[28] V čele průvodu šlo 623 uniformovaných členů Republikanische Wehr (RW) a hrály tři kapely.[29] Ve Svitavách oslavu 1. máje pořádali společně čsl. sociální demokraté a čsl. strana národně socialistická, v průvodu bylo na 2000 osob.[30] Shromáždění se konalo pod heslem „Nebojíme se nikoho, nebáli jsme se tisíc let a nebojíme se ani dnes.“[31] Mezi účastníky byly i delegace Čechů z Poličky, České Třebové, Ústí nad Orlicí, Boskovic a Březové.

 

  

Demonstrace české menšiny 1. 5. 1938 ve Svitavách (AA)

 

Prvomájovou demonstraci za účasti 2000 osob pořádali čeští a němečtí sociální demokraté také v Březové, kam došel průvod od Lidového domu v Moravské Chrastové.[32] Byla to tak mohutná manifestace, že si tam SdP nedovolila uspořádat vlastní shromáždění a v počtu asi 80 osob odjeli do Svitav,[33] kam se na manifestaci henleinovců sjelo ze širokého okolí podle četnického hlášení 12 000 osob (henleinovci uváděli 20 000). Svitavský vedoucí SdP Julius Hönig zde sebevědomě prohlásil „… vítězství je naše. My jsme na postupu a budeme pochodovat dále a nic nás nezastaví…“ Účastníci manifestace křičeli: „Wir danken unserem Führer“ a „Sieg Heil!“[34] Rovněž v Moravské Třebové uspořádala SdP 1. května 1938 „oslavu“, na kterou vzpomíná očitý svědek Jan Hampl: „Do Moravské Třebové se sjeli henleinovci a už na nádraží se seřazovali. I přes úřední zákaz se snažili zaujmout místo na náměstí a přímo tady štvát proti republice. Teprve po zákroku četnictva a policie se odebrali do Turnhalle za zuřivých nadávek proti ČSR a za divokého řvaní slávy A. Hitlerovi. Po hudebním zahájení písní ,Die roten Fahnen brennen im Wind̕ se pak předháněli henleinovští řečníci v siláckých gestech, v nestydatých požadavcích, v zastrašování i slibování. Okresní vedoucí SdP Franz Hickl a jiní štvali proti žido-marxismu, české hrůzovládě a veřejně vyhrožovali německým demokratům.“[35] Podle Zwittauer Nachrichten z 9. května 1938 se třebovské oslavy zúčastnilo 12 000 lidí, policejní hlášení uvedlo na 11 000 osob.[36]

Henleinovci věnovali pozornost mládeži, k jejímuž setkání došlo ve Svitavách 8. května 1938 pod heslem sjednocení německé mládeže. V květnu se ve Svitavách konalo i valné shromáždění spolku Deutscher Kulturverband, který měl v té době v politickém okrese Moravská Třebová celkem 31 místních skupin a v nich 4653 členů.[37]

Ve dnech 15. až 21. května 1938 vyprovokovali henleinovci v pohraničních okresech českých zemí celou řadu incidentů a provokací. Připojili se i nacisté ve Svitavách, kteří uspořádali mohutný průvod a pod heslem dne „Pro Adolfa a pro Konrada“ platili za účast 10 Kč za osobu. Na náměstí se řvalo a heilovalo. Někteří členové SdP se za svoji činnost dostali dokonce před soud. Julius Hönig byl odsouzen k trestu 200 Kč pokuty a čtyři dny vězení podmíněně s lhůtou jednoho roku. Trestní jednání Hönigovo spočívalo v jeho projevu 28. dubna 1938 ve Svitavách, kdy asi před 250 lidmi napadl opozičníky v SdP.[38] Roland Bier ze Svitav byl 16. května 1938 zadržen v Brandýse nad Orlicí za šíření letáků.[39] Knihařský pomocník Otto Kaspar z Moravské Třebové odjel v květnu 1938 do Německa a po návratu v Moravské Třebové prodával odznaky s hákovým křížem. Okresní soud ho odsoudil na jeden měsíc vězení a 200 Kč pokuty. Řada osob byla stíhána za zdravení Heil Hitler.[40]

K vážnému incidentu došlo 17. května v Moravské Třebové v souvislosti s předvolební schůzí německé sociální demokracie, na které se sešlo na 600 lidí. Bojůvky henleinovských provokatérů se snažily vyvolat výtržnost a s nenávistí reagovaly na příjezd představitele německých sociálních demokratů Wenzela Jaksche. Mezi provokatéry bylo mnoho studentů německé národnosti z místního gymnázia. Příslušníci policie zadrželi některé zvláště horlivé henleinovce.[41]

V sobotu 21. května a následujícího dne v neděli se zvýšily pohyby hlavně motocyklů členů SdP, v prostorách, kde bylo československé vojsko, se pohybovali kurýři.[42]

Za květnové mobilizace uprchli někteří svitavští nacisté do Německa, odkud se tajně vraceli a rozšiřovali podvratné letáky. Ordneři na Svitavsku a Moravskotřebovsku malovali nacistické znaky a hesla na zdech domů, pořizovali seznamy Čechů a židů, napadali občany české národnostní menšiny. Podle sčítání obyvatelstva k 17. květnu 1938 žilo v soudním okrese Moravská Třebová 33 314 Němců (tj. 92,1 %) a 2877 Čechů (7,9 %), v soudním okrese Svitavy 48 288 Němců (97,3 %) a pouze 1316 Čechů (2,7 %).[43]

Za napjaté vnitřní i mezinárodní situace pak probíhaly obecní volby, které na Svitavsku a Moravskotřebovsku skončily jednoznačně ve prospěch SdP, což bylo dokladem rostoucího nacionalismu a výsledkem teroru a demagogie henleinovců. V Moravské Třebové se volby konaly 22. května a své hlasy odevzdalo SdP 3771 voličů[44]; starostou byl zvolen továrník Ing. Ernst Steinbrecher.[45] SdP získala nejvíce hlasů při obecních volbách 29. května ve Starém Městě (z 585 platných pro SdP 534), Březině (z 285 pro SdP 247), v Dlouhé Loučce (z 842 pro SdP 687), v Křenově (ze 416 pro SdP 402).[46] Ve Svitavách, kde byly v den obecních voleb 12. června všechny domy vyzdobeny znaky SdP a obrazy K. Henleina[47], získala SdP 79,78 % hlasů a v celém soudním okrese Svitavy dostali henleinovci 17 285 hlasů. Ve Svitavách získala SdP 5779 hlasů (29 mandátů), český blok obdržel 710 hlasů (3 mandáty) a sociální demokracie 695 hlasů (4 mandáty); na ustavující schůzi nového vedení města byl starostou za SdP zvolen Anton Pikna.[48] V Březové dostali henleinovci 605 hlasů; KSČ, německá sociální demokracie, republikánská strana a čsl. sociální demokratická strana spojily své mandáty, takže mohly obsadit místo 1. náměstka starosty, jímž se stal dosavadní starosta za čsl. sociální demokracii Josef Grunta.[49] Místostarostou byl zvolen sociální demokrat i v Městečku Trnávce.[50]

Květnové volby ukázaly, že německá sociální demokracie již měla pouze malý vliv na německé obyvatelstvo – ve Svitavách získala jen 9,59 % hlasů, v Moravské Třebové 623 hlasů, v Březové 82 hlasů.[51]

Východisko z květnové krize nalezla československá vláda v německo-anglických rozhovorech a po jejím ukončení se ČSR stala cílem soustředěného diplomatického útoku ze strany Německa, Anglie a Francie. V pohraničních oblastech Československa zatím henleinovské hnutí dosahovalo stále větší síly a vláda ČSR mu nebyla schopna čelit. Henleinovci svou politikou záměrného stupňování požadavků připravovali půdu pro násilnou agresi Německa. Situace vyhrocená už v souvislosti s obecními volbami se i po nich stále přiostřovala. Běžným jevem se staly nadávky českým lidem, pozdravy „Heil Hitler“. Řada osob byla za to trestně stíhána. Docházelo i k tomu, že byl vyvěšen prapor s hákovým křížem, rozmnožovaly se různé předměty s hákovým křížem. V Koclířově u Moravské Třebové příslušníci SdP rozbili deset oken bytu vrchního strážmistra četnictva.[52] Množily se i útěky německých mužů, aby se vyhnuli vojenské službě, např. v červnu 1938 uprchli v prostoru Starého Města na Moravě – Kralický Sněžník dva občané z Boršova.[53]

V měsíci srpnu 1938 se na Svitavsku a Moravskotřebovsku objevila u dobytka nakažlivá choroba slintavka a kulhavka, a proto byla v řadě míst vyhlášena přísná kontumace a zejména pohyb lidí z vesnice do vesnice.

Dne 12. srpna 1938 se v Moravské Třebové se konala porada zástupce IV. armádního sboru z Olomouce, správce Státního policejního úřadu v Moravské Třebové a Svitav a zástupce okresního hejtmana v Moravské Třebové, která řešila otázky ochrany státních úřadů. Bylo konstatováno, že v Moravské Třebové není dostatek bezpečnostních orgánů, z nichž ještě část je dislokována na polním letišti u Starého Města. Správce Státního policejního úřadu v Moravské Třebové sdělil, že v místě jednal s civilními osobami, a to ze Sokola a Republikanische Wehr; vedoucí činitelé těchto dvou organizací provádějí nezbytná opatření, což se však děje skrytě, např. pod rouškou branné výchovy.[54] Konkrétní součinnost s našimi orgány ze strany RW není známá, ale podle pozdějšího sdělení landrátu v Moravské Třebové na gestapo v Opavě bylo v Moravské Třebové 97 příslušníků Republikanische Wehr, ve Starém Městě tři a v dalších mnoha místech až pět členů. Ve Svitavách rovněž ve druhé polovině 30. let RW působila a její příslušníci se z části vystěhovali před záborem města 10. října 1938 do Anglie, Švédska a Kanady.[55]

Ve prospěch nacistického Německa pracovali na území Svitavska a Moravskotřebovska i místní Němci, kteří spolupracovali s německou zpravodajskou službou. Patřil mezi ně svitavský rodák Oskar Schindler, který s říšskoněmeckou zpravodajskou službou navázal kontakt již v zimě 1936/1937. Svitavský policejní strážník německé národnosti Rudolf Huschka v červenci 1938 ohlásil 2. zpravodajskému oddělení IV. sboru v Olomouci, že se ho Oskar Schindler pokouší získat pro zpravodajskou službu ve prospěch Německa, že se zajímá o organizaci policie, četnictva, Stráže obrany státu a armády a že si s Huschkou domluvil schůzku. Velitelství olomouckého zpravodajského oddělení již delší dobu podezíralo Schindlera ze špionáže, avšak dosavadní pátrání bylo bezvýsledné. Zjistili však, že se Schindler stýká s osobami, které pracují pro abwehr. Po Huschkově hlášení byl vypracován plán Schindlerova zatčení, k němuž došlo 18. července 1938 ve Svitavách. Při výslechu se Schindler doznal k protistátní činnosti, avšak k vzhledem k mnichovským událostem v září 1938 nebyl již za tuto činnost odsouzen a po amnestii 7. října 1938 byl předán na území, které připadlo Německu.[56]

 

 

Oznámení z 28. 7. 1938 o zatčení Oskara Schindlera pro vojenskou zradu (Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, fond Krajský soud Olomouc, spis Tk XVI 1733/38.)

 

Canarisův abwehr rozvinul velký zájem o Československo, zejména o pevnosti, které se začaly budovat v roce 1936. Pro oblast Králícka organizoval špionážní činnost rezident pobočky abwehru ve Vratislavi (tehdy Breslau) Josef Schalowski, který často využíval pašeráků cukerínu. Takovým agentem byl např. od roku 1936 Josef Tögel, který v Kladsku nakupoval cukerín a rozprodával ho v okolí Moravské Třebové. Byl zatčen 19. ledna 1938 a pro spolupráci s abwehrem byl Krajským soudem v Olomouci odsouzen k 15 rokům těžkého žaláře; po Mnichovu byl na základě amnestie 7. října 1938 propuštěn. Na severní Moravě a části východních Čech budovala pobočka abwehru ve Vratislavi z příslušníků SdP dvojí skupiny. Skupiny S (Sabotagegruppen) měly v týlu bojující československé armády ničit telefonní a telegrafní spojení, silniční komunikace, náspy železničních tratí a provádět teror. Skupiny K (Kampfgruppen) pak měly překážet československému vojsku ustupujícímu od hranic a provádět destrukce infrastruktury. Někdy se označovaly skupiny S a K jako Militärorganisation (MO). Abwehr prováděl v Německu výcvik velitelských kádrů, ostatní byli potají cvičeni v ČSR. Zásobování zbraněmi na Hřebečsko příliš vzdálené od hranic se mělo provádět shozem z letadel. Na konec srpna 1938 byl takový shoz pomocí nákladních padáků připraven u Moravského Lačnova. Nedošlo k němu pro nepřízeň počasí – vzhledem k bouři letadlo nepřiletělo, ale očekávalo je zde asi 40 mužů FS.[57]

O situaci v létě 1938 informoval okrsek Národní jednoty pro jihozápadní Moravu ve Svitavách svému ústřednímu výboru v podrobné zprávě z 26. srpna: „Celý zdejší ostrov je protkán sítí jejich tajné služby a stále je v pohotovosti. Svitavy jsou střediskem a bylo mně již dříve řečeno, že všechny nitky v pohraničí (Hanušovice, Králíky apod.) vedou do Svitav. Vysvětlení je jasné. Svitavy nemají posádky a také zde není okresní úřad. Policie má sice 40 mužů, ale četníci jsou jen 4 a pro okolí. (V Moravské Třebové je vojenské gymnázium i okresní úřad.) V místě a okolí je na 20 tisíc Němců, Čechů je jen 1500, proto se jim dobře pracuje. Svitavy jsou také důležitým komunikačním střediskem, na hlavní trati s odbočkou do Poličky. Němci tu jsou kapitálově silní, a tudíž sebevědomí. Jsou tu jaksi za větrem, neboť posádky jsou většinou v pohraničí. Nestranní pozorovatelé, kteří tu projíždějí, všeobecně konstatují, že zde viděli nejvíce bílých punčoch a pozdravů rukou.“[58]Počátkem září využila SdP úmrtí československého vojína německé národnosti Alfreda Knolla, který vyskočil při eskortě z vlaku a zabil se.[59] Ve Svitavách se 9. září 1938 konala smuteční tryzna, která se změnila v protičeskoslovenské vystoupení.[60] Následující den se sešel na náměstí v Moravské Třebové dav asi 1000 lidí, kteří řvali „Sieg Heil!“ a „Ein Volk, ein Reich, ein Führer!“; zpívali německou hymnu a vyslechli si projev okresního vedoucího SdP Franze Hickla, který zvolal k přítomným: „Vítězství SdP ještě není úplné, ale brzy se dočkáme osvobození.“[61] Týž den v noci členové SdP v Třebařově vzbudili českého římskokatolického faráře Josefa Baráka; fara byla obklopena davem asi 150 lidí. Z nich byly později zatčeny čtyři osoby[62]. Tato akce byla koordinována s akcí 10. září v Moravské Třebové.

Dne 12. září 1938 na sjezdu NSDAP Adolf Hitler ultimativně žádal o okamžité postoupení pohraničních oblastí k Německu. Na pokyn vedení nacistické strany se henleinovci pokusili o puč, aby Hitler získal záminku k obsazení československého pohraničí. V Moravské Třebové vybíhali lidé přímo od radiopřijímačů do ulic, tloukli na okna, pískali a křičeli. V 21.45 hodin se shromáždilo na náměstí až 1000 lidí, kteří vykřikovali neustále „Heil Hitler“. Dav zpíval píseň Wirr stossen in den Feind hinein. Franz Hickel nakonec zvolal: „Hitler brzy přinese národu svobodu.“ Na to příslušníci státní policie a členové asistenční jednotky československé armády dav, který si „počínal jako šílený“, rozehnali.[63] Ve Svitavách k nepokojům nedošlo.[64]

Dne 13. září 1938 v Moravské Třebové opět spojky SdP na kolech a motocyklech objížděly soukmenovce s výzvou, aby v 19 hodin muži čekali na pokyny (ženy a děti měly zůstat doma). Tehdy byla šířena po městě pověst, že Němci mají být napadeni Čechy a marxisty. Skutečně po 19. hodině nebylo vidět ženy ani děti, na náměstí byli jen členové SdP, kteří ale byli českou policií rozptýleni.[65]

Na tuto dobu v Moravské Třebové vzpomínal Josef Styx, tehdejší student vojenského gymnázia: „Napětí před vyhlášením mobilizace jsme my mladí prožívali velmi zaujatě. Čekali jsme až do chvíle, kdy promluvil prezident Beneš, i když to bylo až někdy po 22. hodině. Zprávu jsme přijali s ulehčením, končila nejistota, ale co bude dál, si nikdo neodvážil předvídat.“[66] Starší frekventanti (asi 80 mužů) byli nasazeni ke střežení prostoru tábora; k dispozici byly dva těžké kulomety. Na rok 1938 v Moravské Třebové vzpomínají i Němci – jeden z nich, dr. A. Knauer, napsal roku 1968: „Kolik nadějí tehdy se vznášelo v naší hrudi… Beneš chtěl terorem přivést Německo k mlčení.“[67] A dále píše, že Beneš chtěl evakuovat pro případ války Němce na východ, do Ruska, auta prý již byla připravena.

Nacistický puč byl v krátké době zlikvidován a v některých pohraničních okresech bylo vyhlášeno stanné právo. V politickém okrese Moravská Třebová muselo obyvatelstvo podle nařízení ministerstva vnitra ze 14. září odevzdat do 24 hodin zbraně a střelivo na příslušné četnické stanice nebo státnímu policejnímu úřadu. Nepokoje a provokace nacistů pokračovaly.[68] V Grándorfu došlo 14. září ke rvačce mezi vojenskými záložníky české národnosti z obce Rohozná, okres Polička, s místními německými občany, kterých bylo asi 40. Použili tyčky od plotu a pivní sklenice, jeden občan byl raněn.[69] Ve Svitavách byl vyhlášen výjimečný stav, rozpuštěny německé nacistické spolky, zavřeny a zapečetěny obě kanceláře SdP. Německé a české dělnictvo postavilo motorizovanou Stráž obrany státu (SOS) a kromě toho německá sociální demokracie ve Svitavách a v Moravské Třebové zorganizovala Republikanische Wehr (RW), které hlídkovaly a místy sváděly prudké šarvátky s ordnery.[70] Po rozpuštění Freiwilliger Schutzdienst (FS) 17. září 1938 byli zatčeni v Moravské Třebové prof. Franz Moschnitschka a Erwin Homma, další vůdce místní skupiny FS Bedřich Piffel uprchl.[71] Do lesů odešel i mladší bratr Othmara Strika z Rozstání.[72] Na Moravskotřebovsku např. Erwin Penka, Otmar Keller a Gerbert Hitschmann, všichni z Boršova, vyzývali mobilizující vojáky k neuposlechnutí rozkazu.[73] Římskokatolický farář v Křenově Franz Müller z kazatelny vybízel brance, aby nešli na vojnu, ale utekli do lesů.[74] Příslušníci SdP a Freiwilliger Schuzdienst (FS) se soustředili v ozbrojených povstaleckých tlupách (tzv. „zelené kádry“), navazovali spojení s nacistickou špionážní službou, připravovali sabotážní a teroristické akce proti Československé republice. Na Moravskotřebovsku sice neproběhly bojové akce, bylo zde však v pohotovosti značné množství tzv. „zelených kádrů“. Ve výzbroji byly lovecké pušky, pistole, ojediněle ruční granáty a vlastní vyrobené nálože. Zásobování prováděli lidé z vesnic, ukrytým „zeleným kádrům“ pomáhali dospělí i mládež.[75]Na silnici od Březové k Rozhraní byly rozhazovány železné trojzubce, které měly ničit pneumatiky vojenských aut československé armády.[76]

Mobilizace byla provedena za velkého nadšení českých obyvatel Hřebečska, nastalo mezi nimi uvolnění z napětí posledních dní a radost z toho, že se nedáme a budeme se bránit. Vláda však mobilizací jen zastřela zradu. Expanzivní politika nacistického Německa, podporovaná politikou appeasementu ze strany západních mocností vyústila v mnichovský diktát.

Československá vláda měla z rozhodnutí čtyř mocností postupně vyklidit čtyři úseky s „převahou německého obyvatelstva“, které připadly Německu a měly být obsazeny 1. až 7. října 1938. Tzv. páté pásmo „převážně německého charakteru“ měl vymezit mezinárodní výbor a německé oddíly je měly obsadit do 10. října 1938. Na schůzi mezinárodní komise 5. října byla stanovena hranice tzv. pátého pásma, která už ani nebyla maskována národnostními požadavky, ale byla diktována záměrně podle vojensko-strategických a hospodářských hledisek. Základem pro vymezení pátého pásma se stalo sčítání lidu z roku 1910, což zdaleka neodpovídalo situaci po dvaceti letech trvání Československa. V politickém okrese Moravská Třebová v roce 1910 žilo 26,92 % obyvatel české národnosti, kdežto roku 1930 již 31,40 %, přičemž růst českého osídlení se projevil právě v soudních okresech s převažující většinou obyvatel německých. V soudním okrese Moravská Třebová roku 1910 žilo 6,48 % Čechů a v roce 1930 již 10,43%. V soudním okrese Svitavy bylo zvýšení ještě výraznější, když roku 1910 zde žilo pouze 2,72% Čechů a v roce 1930 již 10,79 % českého obyvatelstva, jehož zde přibývalo i v letech následujících.[77]

Nová hranice byla stanovena tak, aby ČSR nebyla schopna samostatné existence. Hranice přeťaly všechny nejdůležitější železniční tratě a komunikace, v tomto případě Praha–Ostrava i Praha–Brno, narušilo se zásobování surovinami. Ještě před jednáním v Mnichově v době zářijové krize se snažili poslanec dr. h. c. Franz Hodina a okresní vedoucí SdP ve Svitavách Julius Hönig o to, aby Hřebečsko připadlo k Německu. Německý vyslanec v Praze Hence sděloval v telegramu do Berlína: „SdP poslanec Hodina a okresní vedoucí Hönig prosili vyslanectví naléhavě, aby říšské vládě ještě před jednáním v Godesbergu předložili přání, aby Hřebečský jazykový ostrov byl uzavřen v odstoupeném území. Mezi Hřebečským jazykovým ostrovem a Slezskem ležící úzký český pruh by mohl být osídlen Němci z Jihlavského území.“[78]

Cílem neustálého tlaku na demarkační čáru, na její posun podél železniční tratě na Moravskou Chrastovou – Letovice – Brno a pak od Chornic až k Brodku, byla mimo faktory strategicko-vojenské a hospodářské také tendence germanizační v rámci snahy proniknout co nejvíce do srdce Moravy, rozšiřovat jazykové ostrůvky, narušovat homogennost českého národa. V dokumentech pro germanizaci se počítalo s rozšířením oněch ostrůvků, tedy i pásu území až k Brodku a Konci a podél železniční trati na Brno. Již v říjnu–listopadu 1938 měl Berlín snahu co nejvíce germanizovat nejen okupovaný prostor tzv. Sudet, ale i území své perspektivní oběti, to je zbytku ČSR. Hranice mezi Německem a Československem, jak byla vytýčena 21. října 1938, neměla být konečná. Téhož dne sdělil Hitler generálu Keitlovi z vrchního velitelství branné moci, že míní definitivně vyřídit zbytek Československa a vydal příkaz k přípravám na jeho pohlcení.

Pro české obyvatelstvo značné části dnešního okresu Svitavy nastaly těžké chvíle, protože žilo na území tzv. pátého pásma. První říjnové dny roku 1938 probíhaly ve znamení stěhování a útěku Čechů, kteří téměř s holýma rukama opouštěli své domovy. Nacističtí ordneři rozpoutali zběsilý teror – přepadali české byty, rozkrádali majetek. Jen někteří Češi se odhodlali zůstat, protože nechtěli opustit své domovy a majetek. Řada z nich žila ve smíšených manželstvích. Československé vojsko postupně vyklidilo pohraniční území a ustoupilo za demarkační čáru. V Boskovicích bylo umístěno velitelství 7. hraničářského praporu z Frývaldova (Jeseníku), který 8. října převzal ochranu nové demarkační čáry. Hned za ustupujícími československými jednotkami osazovaly vyklizené oblasti jednotky wehrmachtu – ve směru na Králíky, Červenou Vodu a Moravskou Třebovou postupovala 30. pěší divize.[79] Ordneři ve Svitavách nečekali ani na příchod říšského vojska, které mělo obsadit město teprve v poslední etapě, vyháněli Čechy z úřadů, sváděli bitky s československým vojskem. Tyto akce řídil tehdejší německý starosta Svitav Antonín Pikna, funkcionář SdP, jímž řízená policejní služba obsadila již 6. října poštu a některé úřady ve městě.[80] Z Prostějova se do Svitav vrátili nacisté pozatýkaní za protičeskoslovenskou aktivitu ve dnech 3.–24. září 1938, kteří byli na hranicích budoucího zabraného území slavnostně uvítáni a odtud auty vezeni do města. Vlajky s hákovými kříži se urychleně vyráběly ve svitavských továrnách. Nedočkaví nacisté strhávali české nápisy, aby ani jeden nevisel při vítání wehrmachtu. Československá armáda ustupující z pohraničních pevností se zastavila na půl dne ve Svitavách, v době stěhování tabákové továrny a úřadů,[81] a pak po jejich odchodu naplno vypukla euforie zdejších nacistů. Na náměstí před školou vyrostla tribuna, domy se zahalovaly do vlajek s hákovým křížem, do oken se vlepovaly Hitlerovy obrazy. Dne 7. října musela československá státní policie pod tlakem SdP vyklidit svůj úřad[82] na radnici, kterou 8. října obsadili členové Freiwilliger Schutzdienst (FS), kteří převzali pořádkovou službu a začali ve městě odstraňovat české nápisy. Byla zastavena doprava na železnici.[83]

Nadšení mezi německým obyvatelstvem vyrostlo z české tragédie. Češi rychle balili někdy jen to nejnutnější a odjížděli, prchali. Německé kroniky vyprávějí o nekonečných průvodech vozů, aut i vozíků, které v neustálém proudu směřovaly do vnitrozemí ČSR. Sami Němci tak dosvědčuji, kolik Čechů žilo na území, které bylo předurčeno k záboru. Uprchla i část židů.[84] Během 36 hodin se ze Svitav odstěhovalo 130 českých rodin, zůstalo jen na 50 českých rodin, z toho 35 smíšených manželství.[85] Zdejší „Národní dům“ byl brzy změněn na „Münchenheim“, české stavební družstvo bylo zrušeno a jeho majetek Němci zabavili.[86] Svitavy opustili i někteří členové Republikanische Wehr (RW) a odešli do Anglie, Švédska a Kanady; ti, kteří zůstali, byli zatčeni a převezeni do vězení v Šumperku. Jeden z nich, Franz Huschka, přišel později o život v koncentračním táboře.[87]

 

 

  

 

V pondělí 10. října 1938 za veliké slávy obsadila hitlerovská armáda Svitavy (AA)

 

V pondělí 10. října 1938 za veliké slávy obsadily Svitavy oddíly 30. pěší divize pod velením generálporučíka von Witthoefta, který se stal čestným občanem města a později za války byl vyznamenán Rytířským křížem.[88] Následující den se ve Svitavách začalo se zakládáním SS[89] a 15. října se na náměstí uskutečnila přehlídka 30. pěší divize pod velením generálporučíka von Witthoefta (součástí 30. divize byly pluky číslo 6, 26 a 46)[90]; večerního pochodňového průvodu se zúčastnilo 1500 osob.[91]

Celý týden vítaly Svitavy hitlerovskou armádu. Pro zdejší německé obyvatelstvo se naplnila idea „osvobození“, která vyvolala davovou euforii. Muži, ženy i děti šíleli nadšením, vlajky s hákovými kříži zakrývaly fasády domů, ulicemi se ozývalo volání: „Wir danken unserem Führer.“ Obdobně se „osvobození“ oslavovalo na území celého tzv. Hřebečska, zdejší nacisté byli na vrcholu štěstí, radosti a spokojenosti.

Také v Moravské Třebové již 8. října převzala SdP s pomocí FS důležité objekty a prostory města i okresu, Němci odstraňovali české nápisy a vyzdobili město hákovými kříži. Okresní hejtmanství bylo přemístěno do Boskovic, četnická stanice a policie do Jevíčka. Jako poslední součást československé státní moci opustili město 9. října příslušníci Státního reformovaného reálného gymnázia.[92]

 

  

„Osvobození“ Moravské Třebové 10. října 1938 (AA)

               

   

Výzdoba dnešní Cihlářovy ulice v Moravské Třebové 10. října 1938 (AA)

 

Našli se však nemnozí Němci, kteří očekávali nastávající dobu s obavami. Ve dnech 3. až 11. října 1938 vykonali dva členové britské mise Hilhouse a Warden inspekční cestu při obsazování pohraničí německou armádou. Dne 8. října opustila tato mise Svitavy a v zápise o průběhu inspekční cesty se mimo jiné uvádělo: „Ve Svitavách přisedli k našemu stolu dva místní henleinovci. Mluvili zcela volně, poněvadž mne považovali za Angličana. Jeden z nich, profesor na místní střední škole, prohlásil ve chvíli, kdy druhý odešel: ,Pánové, nejsem tím, co přijde, nadšen. Byl jsem zde za české vlády úplně šťasten a spokojen a nevím, co bude nyní. Nedá se však nic dělat.´ Účinek toho byl na oba Angličany zřejmě velmi silný. Stále se pak k tomuto rozhovoru vraceli.“[93]

Do 10. října bylo zabráno téměř celé území Svitavska i přilehlé části sousedních okresů. Jedinou obcí bývalého soudního okresu Svitavy, která dosud nebyla začleněna do tzv. pátého pásma, byla Moravská Chrastová. Nová hranice ve směru od Svitav probíhala za Březovou, kde v roce 1930 žili 444 Češi a 1041 Němec.[94] Čeští obyvatelé z převážné většiny (90 %) město opustili, někteří našli střechu nad hlavou v nedalekém Rozhraní. Moravská Chrastová se tedy stala hraniční obcí, kam přišla kromě četnické stanice (přemístěné z Brněnce) také Stráž obrany státu (SOS)[95] i československé vojsko. K umístění nových úřadů i k ubytování mužstva se využily zejména místní hostince. Do největšího z nich, Lidového domu, bylo ubytováno družstvo SOS.

Do záboru byly zahrnuty i některé české obce; bylo toho dosaženo také formou intervence a přímluvou vlivných osob. Jistou roli mohly sehrát i „nejasnosti“ na mapách, které se zakreslovaly i gumovaly, tužky byly čím dál tupější a hranice tlustší. O „tlustých čarách“ věděli své i českoslovenští účastníci jednání o nových hranicích. Jedním z nich byl člen štábu IV. armádního sboru v Olomouci Jaroslav Krečmer, který ve své vzpomínce sice výslovně uvádí Moravskou Chrastovou, ale totéž lze uplatnit i pro další neoprávněně zabrané české obce.[96] Hranice byla stále pohyblivá, nikdo nevěděl, kam bude právě jeho obec připojena. Šířily se klamné zvěsti o připojení k Německu, obyvatelé zasílali žádosti delimitační komisi a požadovali ponechání svých obcí v republice (mimo jiné z Jevíčka, Městečka Trnávky, Želívska, Horákovy Lhoty).[97] Objevovaly se i žádosti jednotlivců, kteří požadovali, aby nebyly děleny katastry jednotlivých obcí, protože tím došlo k tomu, že vlastníci pozemků měli najednou svůj majetek ve dvou státech.

Dne 10. října 1938 se v německém záboru ocitly i další české obce, proti původnímu plánu byly obsazeny obce Pacov a Přední Arnoštov[98] a v nezabraných českých obcích politického okresu Moravská Třebová vládla nejistota. V okresním městě Svitavy velkolepé oslavy vyvrcholily 15. října 1938, kdy se zde konala přehlídka dvou SS-Stürme (750 mužů).

 

  

Přehlídka 15. října 1938 ve Svitavách (AA)

 

Zábor území pokračoval i 12. října, kdy byla obsazena obec Chrastavecs ostatními okolními českými obcemi Vítějeves, Starý Svojanov, Rohozná. Na „osvobozené“ území utíkali z okolních českých obcí Němci, což se zdůvodňovalo jejich pronásledováním z české strany. „Útisk“ německých občanů byl propagandisticky využíván již dříve, není tedy divu, že se osvědčená metoda stávala i nyní zdrojem protičeských nálad, a musely se jí zabývat také české úřady.

Nacisté usilovali rovněž o připojení české obce Moravská Chrastová k Německu.[99] Snaha o „osvobození“ Moravské Chrastové trvala celý měsíc, protože to záviselo na úřadech v Berlíně. Posledním impulsem k ozbrojenému přepadu byl telegram z 24. října 1938 – ten uváděl, že podle rozhodnutí hraniční komise se mohou Moravská Chrastová, Chrastová Lhota, Půlpecen a Ráčkova továrna obsadit. Útok prováděli vojensky organizovaní příslušníci FS ze Svitav a okolí, takže jejich zmobilizování nevyžadovalo mnoho času. Určitou organizační úlohu sehrála jednotka pořádkové policie, která byla v tu dobu dislokována ve Svitavách. Přepad byl uskutečněn nedělní noci 30. října 1938 ozbrojenými ordnery (FS) s příslušníky SA[100], SS a německou policií, přičemž hlavní síly směřovaly středem přímo do centra Moravské Chrastové. Zatímco vyčlenění ordneři za pomoci místních německých obyvatel včetně žen zatýkali a odvlékali Čechy do zajetí a vykrádali jejich domy, postupovaly oddíly nacistů dále ve směru na Chrastovou Lhotu a Rozhraní, kde zajali příslušníky 3. praporu 13. pěšího pluku, odvlekli je do Svitav a odtud do Moravské Třebové. Uloupené zbraně útočníci rovněž odvezli do Moravské Třebové. Další útok vedla německá přepadová skupina do Rozhraní, kde sídlila část 11. roty 13. pěšího pluku i s velitelem 11. roty štábním kapitánem pěchoty Rudolfem Krčmářem. Tomu se podařilo uniknout a dostat se ke své jednotce ubytované v sokolovně v Rozhraní, kde nařídil vyhlásit poplach a přípravu k vytlačení útočníků. Na pomoc byl z Boskovic povolán četnický pohotovostní oddíl vedený nadporučíkem četnictva Noskem a vojáci 13. pěšího pluku s velitelem plukovníkem Karlem Čejkou.

Němci byli překvapeni protiútokem a vůbec neočekávali, že se jim někdo odváží odpovědět stejným dílem – na střelbu střelbou. Boj o Moravskou Chrastovou skončil před polednem 31. října. Do zajetí padli Julius Hönig a bývalý poručík československé armády Roland Bier, smrtelně zraněn byl svitavský ordner Rudolf Woletz, jehož pompézní pohřeb se konal 3. listopadu 1938 ve Svitavách a 6. prosince byla Woletzovi v Moravské Chrastové odhalena pamětní deska.

Českoslovenští vojáci splnili svoji povinnost a vraceli se do kasáren v Boskovicích. Zranění byli převezeni do sborové nemocnice v Brně – byli to poručík Bohuslav Nedbal, desátník aspirant Jan Poles, vojín Pavel Bartoš, vojín Tomáš Morávek, vojín Karel Pazdera, vojín Václav Rosenkranc, vojín Antonín Suchý a vojín Alois Žatka. Svému zranění později podlehli Tomáš Morávek a Alois Žatka. Přímo na bojišti padli při osvobozování okupovaného československého území svobodník Antonín Černý a vojín Bedřich Stuchlík; jejich tělesné pozůstatky byly převezeny do Letovic. V roce 1947 byl čtyřem padlým československým vojákům odhalen v místě bojů památník. Při bojích 31. října 1938 zahynul také místní občan Antonín Šoščák, který byl zasažen náhodným výstřelem.

O ojedinělém incidentu v Moravské Chrastové, kdy československé vojsko se zbraní v ruce a za cenu obětí na životech dobylo zpět území násilně obsazené ozbrojenými ordnery, byla vedena československou a německou stranou jednání, o která projevil zájem i K. H. Frank. Teprve 3. listopadu 1938 bylo v Městečku Trnávce předáno československému styčnému důstojníkovi 62 osob držených dosud v Moravské Třebové, následujícího dne pak byly propuštěny další čtyři. V sobotu 5. listopadu byli ze soudní vazby propuštěni Julius Hönig a Roland Bier a na demarkační čáře severně od Městečka Trnávky byli vydáni na území zabrané Německem.

O osudu českých lidí se rozhodovalo z úplně jiných hledisek, než byla zakotvena v mnichovské dohodě. Při uspokojování německých požadavků platilo v této chvíli pouze právo silnějšího. Svůj díl na tom měl také K. H. Frank, který ze svého dočasného působiště v Šumperku zaslal 18. listopadu 1938 telegram říšskému ministerstvu zahraničí a sděluje v něm, že „po šetření na místě samém musí německé obce Moravská Chrastová, Trnávka a Slatina připadnout nutně k Sudetám, za tyto obce možno vyměnit město Poličku, což česká strana přivítá…”[102]

Velký zájem na záboru Městečka Trnávky měl poslanec Hodina, který zde vlastnil půdu a statek. U německého ministerstva zahraničí intervenoval zástupce SdP při jednáních v Berlíně dr. Gustav Klieber i přesto, že se jednalo o českou vesnici, a požadavek zdůvodňoval tím, že v Městečku Trnávce žije „vůdce rolníků” Franz Hodina, jeden z nejvěrnějších bojovníků strany, který po obdržení zprávy, že Městečko Trnávka bude mimo německé území, upadl v těžké nervové zhroucení.[103] Obavy a nervozita českého obyvatelstva vzrůstaly, dny ubíhaly ve strachu a nejistotě. Proto 22. listopadu odjeli starostové obcí Biskupice, Březinky, Jaroměřic, Úsobrna, Lázů, Městečka Trnávky a Šubířova do Prahy, aby se u samotné vlády informovali, co bude s jejich obcemi, a mohli to oznámit svým občanům. Dozvěděli se však smutnou pravdu. Od 24. listopadu 1938 bude říšskému vojsku předán kraj s obcemi Městečko Trnávka, Mezihoří, Lázy, Chornice, Biskupice, Březluky, Šubířov a obce německého ostrůvku brodeckého. Sdělovacími prostředky byla tato zpráva oznámena 23. listopadu 1938.[104]

 Do Německé říše bylo zabráno z politického okresu Moravská Třebová celkem 55 obcí, z bývalého soudního okresu Moravská Třebová sem nebyly zařazeny obce Bohdalov, Pěčíkov a Unerázka, které byly včleněny do okresu Litovel; zbylá část bývalého soudního okresu Jevíčko připadla do okresu Boskovice. „Osvobozen“ byl tzv. brodecký ostrůvek, když 24. listopadu obsadila pořádková policie Brodek u Konice (Deutsch Brodek), Skřípov, Runářov, Lhotu, Labutice, Deštnou, do záboru připadly i další obce, mezi nimi Moravská Chrastová, Chrastová Lhota, Želivsko, Slatiny, Městečko Trnávka, Lázy, škola a nádraží v Chornicích, Březinka, Nectava, Libštejn a v důsledku nutného železničního spojení s novým územím i české obce Biskupice a Šubířov. Jistý podíl na ztrátě Biskupic je připisován princi Hugo Thurn-Taxisovi (synovi biskupického knížete Fridricha Thurn-Taxise), který usiloval o připojení k Říši. V zabrané obci Městečko Trnávka, kde v roce 1930 žilo 773 Čechů a 179 Němců,[105] se starosta Franz Hodina snažil donutit Čechy k vystěhování, a to i tvrzením, že docházení českých žáků z připojených obcí do českých škol v ČSR prý bude trpěno jen do konce školního roku.[106] Česká škola v Trnávce klesla na jednotřídku.[107] Z bývalého soudního okresu Moravská Třebová bylo zabráno 36 obcí (plocha 285,59 km²), v nichž k 28. listopadu 1938 žilo 28 059 obyvatel.[108] Do území dodatečně zabraného Německem tedy patřily i obce Moravská Chrastová, Chrastová Lhota a osada Půlpecen, které se dříve nepodařilo získat ani za cenu násilného vpádu ordnerů. Osada Půlpecen (žilo zde 144 Čechů a 28 Němců)[109] byla součástí obce Chrastavec, která byla současně ze záboru vypuštěna.

Z bolesti jedněch pramenila radost druhých – Němců, kterým se splnil sen o návratu domů, do Říše. „Mähr. Chrostau ist wieder bei uns!” – tak zněl titulek článku ve svitavských novinách Zwittauer Nachrichten z 26. listopadu 1938, který podrobně informoval o záboru Moravské Chrastové. Na demarkační linii nad Březovou se v den záboru, 24. listopadu, dostavil osobně K. H. Frank a s ním major Fridrich Platzer. S nimi stál v první řadě vzácný host, plukovník pořádkové policie z Mnichova dr. Lankenau, přítomni byli také další němečtí představitelé ze Svitav a Moravské Třebové. Minutu po desáté hodině dal K. H. Frank povel k pochodu – na místo odcházející československé armády postupovaly oddíly německé a v jejich čele Julius Hönig. Německá armáda postoupila na nové hranice u Ráčkovy továrny v Rozhraní. Večer plály na okolních kopcích ohně, aby zvěstovaly německé vítězství. Záborem Moravské Chrastové s Chrastovou Lhotou bylo 24. listopadu 1938 dokončeno odtržení území celého bývalého soudního okresu Svitavy, kde žilo 27 185 obyvatel. Česko-Slovenské republice byly k témuž dni vráceny některé dříve zabrané české obce, například Korouhev, Rohozná, Manova Lhota, Chrastavec, Starý Svojanov, Vítějeves a město Polička. [110]

 

   

K. H. Frank (uprostřed) na kopci za Březovou 24. listopadu 1938 (AA)

 

  

Nacisté zabírají Moravskou Chrastovou 24. listopadu 1938 (AA)

 

Na území Sudetské župy se „osvobození“ Němci radovali z vítězství. Svoji vděčnost Hitlerovi a nacismu prokázali i ve volbách 4. prosince 1938 – v okrese Svitavy se účastnilo voleb 32 313 voličů (z 32 455 – k volbám nešlo 142 voličů), z nichž své hlasy pro „ANO” jich odevzdalo 99,85 %, pro „NE” se vyslovilo pouze 17 voličů a neplatných hlasů bylo 31.[111] V okrese Moravská Třebová hlasovalo „ANO” 55 205 voličů, „NE“ 552 voličů (z toho 531 Čech) a 125 hlasů bylo neplatných.[112]

  

 

Hlasovací lístek pro volby 4. prosince 1938 (AA)

 

Poslancem říšského sněmu se stal Julius Hönig ze Svitav. Pro Hitlera zde byla zdrcující většina obyvatel – v celých Sudetech to bylo 98,8 %. V obci Šubířov se 98 % voličů vyslovilo „NE” a 2 % hlasů byla neplatných, hned 5. prosince 1938 zde bylo zatčeno šest občanů a odvezeno do vězení v Šumperku. Legionář Strnad byl před očima svých dětí a manželky téměř ubit[113] Na inspekční cestě zavítal na Moravskotřebovsko K. H. Frank, který byl při této příležitosti také v Městečku Trnávce.[114]

      

 

 

K. H. Frank v Městečku Trnávce u Franze Hodiny 24. 11. 1938 (Obecní úřad Městečko Trnávka, Kronika obce, dokumentační příloha.)

 

Zabrané území bylo 10. října 1938 začleněno do vládního obvodu Opava v rámci Sudetské župy a začal ihned platit nový kurz měny – jedna říšská marka (Reichsmark, RM) se rovnala 8,33 Kč.[115] Zpočátku byla v obsazeném pohraničí vojenská správa (do 21. října). Už od 20. listopadu 1938 bylo zavedeno německé obecní zřízení a vůdcovský princip – v čele obce byl starosta, který nebyl volen, ale jmenován. K témuž dni byly pro Sudety zavedeny místo okresního hejtmanství tzv. venkovské okresy (Landkreis) v čele s landráty. Všechny obce byly přejmenovány, změnily se názvy ulic a náměstí (nejčastěji podle Hitlera, Göringa a Henleina), byly odstraněny všechny nápisy, symboly a pomníky, které připomínaly ČSR. V rámci vládního obvodu Opava byl vytvořen landrát Moravská Třebová (v letech 1938–1945 sem příslušelo 49 obcí) a landrát Svitavy (příslušelo sem 40 obcí).[116] Nový okres Moravská Třebová měl 744 km² a 78 000 obyvatel, zatímco dosavadní soudní okres Moravská Třebová 300 km² a 28 000 obyvatel.[117] Říšskoněmecká justice zřídila zemské soudy a vrchní státní zastupitelství a podřízené tzv. úřední soudy, mj. také v Moravské Třebové a Svitavách. V Šumperku zřídilo gestapo policejní věznici – zároveň to byla věznice zdejšího krajského soudu.[118] V duchu vůdcovského principu se nejmocnějšími muži stali okresní vedoucí politické strany NSDAP – Franz Hickl v Moravské Třebové a Julius Hönig ve Svitavách.

 

  

Julius Hönig, okresní vedoucí NSDAP ve Svitavách (AA)

 

V zabraném území se vyskytly hospodářské problémy: Velký přebytek másla, ale nouze o benzin, petrolej, margarin a umělé tuky, nedostatek koní pro urychlené dokončení polních prací, zásoby uhlí stačily asi na dva týdny.[119] Němečtí vojáci nadměrně nakupovali, což vyvolávalo neklid u obyvatel a bylo nutné provést některá opatření u velitelů.[120]

S německým vojskem přijížděla tzv. Einsatzkommanda německé policie (pořádkové, ale především bezpečnostní, tedy gestapa a kriminální policie); severní Morava včetně Moravskotřebovska byla obsazena útvarem bezpečnostní policie, který vyrazil z Kladska a Ratiboře. Útvar se členil na menší operační skupiny (Teilkommanda), z nichž jedna dorazila také do Moravské Třebové a byla vybavena pátrací knihou se jmény osob, které měly být ihned zatčeny. Není přesně známo, ke kolika zatčením na Moravskotřebovsku došlo, uvádí se, že jen sociálních demokratů bylo přímo v Moravské Třebové zatčeno 30 a u dalších 190 byly provedeny domovní prohlídky, výslechy nebo jiná perzekuční opatření.[121] Německé policii pomáhali místní Němci.[122] Pro ty, kteří se „zasloužili o navrácení sudetského území“, zřídil A. Hitler nařízením z 18. 10. 1938 Medaili na památku na l. říjen 1938 (Medaille zur Erinnerung an den 1. Oktober 1938). Toto ocenění dostali také mnozí Němci ze Svitavska a Moravskotřebovska. Byli mezi nimi i Julius Hönig, ing. Paul Ille a dr. Robert Sponner, kterým se dostalo ještě obzvláštního ocenění od samotného Hitlera, když dostali jeho bustu s věnováním.[123]

Na území Sudet začal působit nacistický bezpečnostní aparát. Patřila k němu pořádková policie, do jejíhož rámce spadaly mimo jiné také německé četnictvo (Gendarmerie), policie dopravní, požární i ochranná policie (Schutzpolizei – schupo). Pro okres moravskotřebovský bylo okresní velitelství německého četnictva v Moravské Třebové. Koncem války byli mnozí spolehliví muži německé národnosti landráty jmenováni do funkce pomocníků četnictva a stali se členy tzv. Landwachtu s právem nosit zbraň; jejich úkolem bylo rovněž pomáhat při pátracích akcích po uprchlých zajatcích, partyzánech atd. Do působnosti venkovské služebny gestapa v Lanškrouně, které kompetenčně příslušelo pod hlavní služebnu gestapa v Opavě, patřilo kromě Svitavska a Moravskotřebovska také Poličsko. Soupis spolupracovníků služebny gestapa v Lanškrouně tvoří přílohu této práce.[124] Někteří obyvatelé německé národnosti z moravskotřebovského regionu působili také v jiných služebnách gestapa, např. Josef Schlögel z Březové ve Zlíně, Gustav Mikisek z Moravské Třebové v Pardubicích.[125]

V Šumperku bylo sídlo služebny Sicherheitsdienst (SD), bezpečnostní zpravodajské služby NSDAP, která měla důvěrníky i ve Svitavách.[126] V Sudetech působilo pět brigád SA (každá o síle přibližně 7500 mužů), z nichž 103. brigádě SA Šumperk byly podřízeny dvě SA Standarty – ve Svitavách (SA Stand-180rte 2) a v Moravské Třebové (SA Reiterstandarte 113). Tito příslušníci SA byli pak v noci 15. března 1939 nasazeni na uvolňování silnic od sněhu a závějí od Králík, Lanškrouna, od Svitav k Brnu a jinde, aby byl usnadněn postup okupačních armád.[127] Okupaci zbytku Čech a Moravy napomáhali i členové NSKK (Der Nationalsozialistische Kraftfahr-Korps), nacistické motoristické organizace, která byla vedle SA a SS složkou NSDAP; vyrostla z organizace Motor-SA a měla velkou úlohu v branné přípravě Němců. (Viz též s. 179–180.) Skupina 80 členů NSKK v noci ze 14. na 15. března 1939 na rozkaz vojenského velitele se zbraní v ruce hlídala železniční trať od Moravské Chrastové k Letovicím, aby mohly projíždět vojenské transporty wehrmachtu.[128]

V Moravské Třebové byl zřízen pracovní úřad (Arbeitamt), který měl kompetence i pro okresy Svitavy a Lanškroun[129] a působil jako regulace pracovních sil – byla zavedena pracovní povinnost a tzv. pracovní knížky. Na schůzce starostů hřebečských obcí 7. prosince 1938 byly předloženy plány nouzových prací pro nezaměstnané (vodovod, kanalizace, regulace a vozovky), dokonce detailně propracovaný plán na výstavbu železnice Svitavy – Moravská Třebová.[130] Nacisté postupně zlikvidovali v pohraničí nezaměstnanost, zpočátku za cenu dobrovolného, později nuceného přesunu nezaměstnaných na práce do Německa. Nakonec bylo využito pracovního nasazení cizích dělníků, zajatců a vězňů.

Hlavní zisk měli nacisté z „arizace“, kterou prováděli často pod rouškou výměny podílů a osob v akciových společnostech a jejich správních radách, takže nebyla zcela zřejmá. K výrazné změně došlo u největšího svitavského, především lnářského, podniku Heinrich Klinger a spol., který zaměstnával na 2000 osob. Celý podnik s vedením ve Vídni koupila zřejmě již po obsazení Rakouska v březnu 1938 v rámci arizace vídeňská firma Spojené textilní závody K. H. Barthel a spol., i když dokument o koupi podniku ve Svitavách pochází až z dubna 1939. Firma Bergmann a Bondy ve Čtyřiceti Lánech vyloučila židovského podílníka a závod se připojil k místní sesterské textilní firmě J. H. Bergmann (navíc tato firma převzala židovský textilní podnik Roubitschek a Patzelt v Chocni). Podobně se obohatila svitavská firma Bratří Ettlové, která získala v rámci arizace mechanickou tkalcovnu Fischel a Engel v Kyšperku (nyní Letohradě). V souvislosti s arizací majetku rodiny Ticho v Boskovicích byla postižena i svitavská textilka Ticho a Meisl. Z menších textilních závodů byla arizována firma S. Hirsch, kterou převzal říšskoněmecký majitel, firma Siegel byla přičleněna k továrně J. Budig a spol. a továrnu na výrobu pracovních a kožených oděvů A. Deutsch koupil O. Schulz. Arizováno bylo i několik malých živností a obchodů. Albrechtovu jirchárnu koupil již před záborem v roce 1938 B. Zenker z Abertan.[131] Konfiskace židovského majetku se týkala textilních závodů v Moravské Třebové a továren v dalších místech Hřebečska, zabavením majetku byli postiženi i židovští obchodníci a živnostníci, byla zakázána činnost židovské inteligence, zvláště advokátům a lékařům. Svitavskou židovskou obec (v říjnu 1938 zde žilo 168 židů)[132] nacisté zcela zdecimovali. Po tzv. arizaci a všestranném omezování a šikanování poslali – podle válečných odhadů – 152 svitavských židů do Terezína a plynových komor v Osvětimi. Zachránilo se jen několik rodin, které odešly do vnitrozemí a vystěhovaly se do zahraničí. V obvodu vládního prezidenta Opava zůstalo jen 478 židů.[133] Protižidovské akce vyvrcholily 9. listopadu 1938, kdy i na Hřebečsku hořely synagogy. Ve Svitavách byla vypálena židovská synagoga již v říjnu 1938 a zároveň nacisté zlikvidovali židovský hřbitov.[134]

 

 

Poznámky

 

1 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 2198/1938.

2 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám Svitav v letech 1918–1938, s. 38.

3 Stanislav SAGAČ. Boj KSČ na obranu republiky na Svitavsku, s. 95 a s. 96.

4 Tamtéž, s. 111.

5 Zwittauer Nachrichten z 22. 1. 1938.

6 Rovnost z 22. 1. 1938.

7 Zwittauer Nachrichten z 22. 1. 1938.

8 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám Svitav v letech 1918–1938, s. 8 a násl.

9 Zwittauer Nachrichten z 19. 3. 1938.

10 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám Svitav v letech 1918–1938, s. 8 a násl.

11 Zwittauer Nachrichten ze 14. 5. 1938.

12 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 2198/1938.

13 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám Svitav v letech 1918–1938, s. 8 a násl.

14 Tamtéž.

15 Tamtéž.

16 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 2198/1938 – Zpráva z 5. 4. 1938.

17 Jiří FRAJDL. O boji proti fašismu a na obranu republiky v Pardubickém kraji, Pardubice, 1958 (dále jen O boji proti fašismu a na obranu republiky v Pardubickém kraji), s. 50.

18 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 2198/1938.

19 Rovnost 1. 4. 1938.

20 Stanislav SAGAČ. Boj KSČ na obranu republiky na Svitavsku, s. 114.

21 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 166.

22 Zwittauer Nachrichten z 14. 5. 1938.

23 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 2198/1938.

24 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám Svitav v letech 1918–1938, s. 53.

25 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 2198/1938.

26 Freiwilliger Schuzdienst (FS) byla dobrovolná ochranná služba, povolená jako nevojenská složka SdP, ve skutečnosti byly „ochranné“ oddíly FS úderné a vojensky organizované jednotky, které prováděly ozbrojené akce proti ČSR.

27 Moravský zemský archiv, Krajský soud trestní Brno, Tk X 2868/38 a Tk X 2868/38.

28 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 1138/1 pres.

29 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 280, sign. 7487/38. – Úkolem Republikanische Wehr (RW) byla ochrana schůzí, boj s nacistickými násilníky, pomoc při katastrofách apod. Na některých místech v kritickém září 1938 vystoupila RW jako ozbrojená pomocná složka československé policie a SOS. Adolf HASENÖHRL. Kampf–Widestand–Verfolgung, Suttgart, 1983 (dále jen Kampf–Widestand–Verfolgung), s. 268 a násl.

30 Rovnost z 6. 5. 1938. Též Moravský zemský archiv, B 40, kart. 280, sign. 7372/38.

31 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 280, sign. 7372/38.

32 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová presidiální spisy 1938, čj. 1435/1938.

33 Rovnost 6. 5. 1938.

34 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová presidiální spisy 1938, čj. 1435/1938.

35 Stanislav SAGAČ. Boj KSČ na obranu republiky na Svitavsku, s. 129.

36 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 487, sign. 7371/38.

37 Zwittauer Nachrichten z 14. 5. 1938 a z 28. 5. 1938.

38 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 487, č. 921/2 pres.

39 Jiří FRAJDL. O boji proti fašismu a na obranu republiky v Pardubickém kraji, s. 61.

40 Moravský zemský archiv, Krajský soud trestní Brno, Tk II 1649/38, Tk II 1550/38 a Tk VIII 2958/38.

41 František VAŠEK. Proč museli odejít?, s. 117–118.

42 SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938 – č. 11.701/I , č. 361/dův, č. 686 dův.

43 Josef ORLÍK. Opavsko a severní Morava za okupace, Ostrava, 1961 (dále jen Opavsko a severní Morava za okupace), s. 22.

44 Trautenauer Tagblatt z 24. 5. 1938. Též Zwittauer Nachrichten z 28. 5. 1938.

45 František VAŠEK. K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945, s. 116.

46 Zwittauer Nachrichten z 4. 6. 1938.

47 Rovnost ze 17. 6. 1938.

48 Zwittauer Nachrichten z 2. 7. 1938 a Drahomíra Šustrová. Svitavy v roce 1938.

49 SOkA Litomyšl, Archiv města Březová nad Svitavou, kart. 237.

50 Rovnost z 19. 8. 1938.

51 SOkA Litomyšl, Archiv města Březová nad Svitavou, kart. 237.

52 František VAŠEK. K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945, s. 116 a násl.

53 Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc, Krajský soud Olomouc, Tk X 1935/38.

54 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 292, sign. 17.675/38. – V této době sloužil jako velitel a pilot u četnické letecké hlídky ve Starém Městě u Moravské Třebové poručík Josef Kloboučník. SOkA Litomyšl, OÚ Moravská Třebová, presidiální spisy 1938, čj. 695/1 dův. Též Jindřich MAREK. Vzdušní donkichoti. Četnické letecké hlídky 1935–1939. Čs. letci u 280. a 544. perutě RAF. Cheb, 2001, s. 227.

55 Heimatbuch Zwittau, s. 38.

56 Jitka GRUNTOVÁ. Oskar Schindler – legenda a fakta, Brno 1997, s. 9 a násl.

57 František VAŠEK. K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945, s. 110–111.

58 Protifašistický a národně osvobozenecký boj českého a slovenského lidu 1938–1945, Praha, 1979, dokument 349, s. 54–55.

59 Alfred Knoll byl zatčen společně s řadou členů SdP v souvislosti tím, že čsl. policie zabavila na frývaldovsku (nyní Jeseník) mnoho zbraní. O jeho smrti však Němci tvrdili, že při transportu vyskočil z vlaku a byl ubit 5. 9. 1938 v Ostravě, když byl vyšetřován čsl. státními orgány pro špionáž. Alfred Ingerman BERNDT. Der Marsch ins Grossdeutsche Reich, München, 1942.

60 Moravský zemský archiv, Krajský soud trestní Brno, Tk VIII 2809/38.

61 Národní archiv (v době studia Státní ústřední archiv Praha), Prezidium ministerské rady, sign. SOS, č. 1303/38 a Moravský zemský archiv, C 12, Krajský soud trestní Brno, Tk X 2788/38.

62 Tamtéž, kart. 3181, sign. 1302/38.

63 Moravský zemský archiv, Krajský soud trestní Brno, Tk II 2818/38 a Tk II 2788/38.

64 Tamtéž, B 40, kart. 291, sign. 17.390.

65 Tamtéž, Krajský soud trestní Brno, Tk X 2788/38.

66 Josef STYX. Ze vzpomínek na léta strávená ve SVRRGu v Moravské Třebové v letech 1937–1938, rukopis1999 – kopie AA.

67 A. KNAUER. Vor 30 Jahres – Das Jahr 1938 in M. Trübau. In: Schönhengstjahrbuch, Göppingen, roč. 1968, s. 94 a násl.

68 Moravský zemský archiv, Krajský soud trestní Brno, Tk X 2815/38 a Tk VIII 2952/38.

69 Národní archiv (v době studia Státní ústřední archiv Praha), Prezidium ministerské rady, sign. SOS, kart. 3181, sign. 1430/38.

70 Jan KOPECKÝ, Svitavy a jejich kraj v budovatelské práci, s. 71 a násl.

71 Moravský zemský archiv, Krajský soud trestní Brno, Tk X 2868/38.

72 Werner STRIK. Vzpomínky na můj hřebečský domov, Moravská Třebová, 1998 (dále jen Vzpomínky na můj hřebečský domov), s. 20.

73 Moravský zemský archiv, Krajský soud trestní Brno, Tk X 2878/38.

74 Čin z 6. 11. 1946.

75 František VAŠEK. K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945, s. 112 a násl.

76 Zwittauer Nachrichten z 10. 10. 1938.

77 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 233–234.

78 Johann Wolfgang BRÜGEL. Tschechen un Deutsche, München, 1967, s. 489.

79 Miloň DOHNAL, Zdeněk FILIP a František SPURNÝ. Pátá kolona na severní Moravě, Ostrava, 1969, s. 180–184.

80 SOkA Litomyšl, Mezifondový soubor kronik. Záznamy městského kronikáře Svitav Františka Ondryáše z let 1946–1956.

81 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Svitavy v roce 1938.

82 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 298.

83 Zwittauer Nachrichten z 15. 10. 1938.

84 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Svitavy v roce 1938. SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 259 (dále jen Svitavy v roce 1938).

85 Jitka GRUNTOVÁ. Rok 1938 na Svitavsku a Moravskotřebovsku. In: Mnichov 1938, 3. díl, Praha 1988, s. 218.

86 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Česká menšina ve Svitavách. Rukopis z roku 1983. SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. 271.

87 Heimatbuch Zwittau, s. 38. Též Josef ORLÍK. Opavsko a severní Morava za Okupace, s. 38 a násl.

88 Brünner Tagblatt ze 17. 1. 1942.

89SS – Schutzstaffel (ozbrojená organizace NSDAP vytvořená v roce 1925).

90 B. MÜLLER-HILLEBRAND, DS Heer bis zum Kriegsbeginn, Darmstadt, 1954.

91 Zwittauer Nachrichten z 15. 10. 1938 a z 22. 10. 1938.

92 Jiří ČERMÁK. Fašizace Moravskotřebovska v letech 1938–1945, s. 15.

93 Mnichov v dokumentech II., Praha 1958, s. 311–312.

94 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 304.

95 Stráž obrany státu (SOS) byly jednotky vytvořené na základě vládního nařízení č. 270/36 z 23. října 1936 z příslušníků četnictva, policie, finanční stráže a tzv. vojenských posil (záložní vojáci), jejichž úkolem byla ochrana hranic a spolupůsobení při udržování klidu a bezpečnosti v pohraničí. Český antifašismus a odboj, Praha, 1988, s. 441.

96 Československý rozhlas Hradec Králové, 31. 10. 1978, pořad k 40. výročí přepadu Moravské Chrastové. Zvukový záznam AA.

97 Vladimír JEŘÁBEK. Národně osvobozenecké hnutí za druhé světové války v oblasti Malé Hané, Brno, 1982, s. 17–18.

98 Moravský zemský archiv, B 40, kart. 296, sign. 20.332/38.

99 Zpracováno podle Jitka GRUNTOVÁ a František VAŠEK. Boj o hranici. Moravská Chrastová 1938. Litomyšl: Augusta, 1998 (dále jen Boj o hranici).

100 Sturmabteilungen (SA) – polovojenská ozbrojená organizace NSDAP, budovaná jako bojová útočná formace nacistické strany v Německu od roku 1921.

101 Národní archiv (v době studia Státní ústřední archiv Praha), Prezidium ministerské rady, sign. SOS, Auswärtiges Amt, kart. 32.

103 Ralf GEBEL. Heim ins Reich. Konrad Henlein und der Reichsgau Sudetenland (1938–1945), München, 1999 (dále jen Heim ins Reich), s. 63.

104 50 let české měšťanské školy v Chornicích, Chornice, 1985, s. 9.

105 Ralf GEBEL. Heim ins Reich, s. 63.

106 Oldřich SLÁDEK. Spálená země, Praha, 1980, s. 201.

107 František TOVÁREK. Učitelé na Jevíčsku za okupace. In: Vlastivědný sborník okresu Svitavy IX, 1989 (dále jen Učitelé na Jevíčsku za okupace).

108 Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (stav ke dni 28. listopadu 1938), Praha, 1938, s. 16–17.

109 Jiří FRAJDL. Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 67.

110 Jitka GRUNTOVÁ a František VAŠEK. Boj o hranici, s. 55–56.

111 Zwittauer Nachrichten ze 7. 12. 1938.

112 Zwittauer Nachrichen z 10. 12. 1938.

113 Dušan TOMÁŠEK. Deník druhé republiky, Praha, 1988.

114 Zwittauer Nachrichten z 14. 12. 1938.

115 Heimatbuch Zwittau, s. 40 a násl.

116 Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960, s. 231–232.

117 Zwittauer Nachrichten z 23. 11. 1938.

118 Josef BARTOŠ. Odboj proti nacistickým okupantům na severozápadní Moravě, s. 28.

119 Zemský archiv Opava, Úřad vládního prezidenta Opava, inv. č. 549, sign. L 1.

120 Státní oblastní archiv Zámrsk, Landrat Moravská Třebová.

121 František VAŠEK. K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945, s. 118.

122 Moravský zemský archiv, Mimořádný lidový soud Brno, Lsp 718/46.

123 Zwittauer Nachrichten z 20. 12. 1938.

124 Archiv bezpečnostních složek, sign. 302-158-6, listy strojopisu číslo 58–66 (číslováno tužkou). Lanškroun, spolupracovníci gestapa. Ev. svazek: 43/8-1. Zrušen stupeň utajení (svazku) dnem 1. 1. 2008 podle ustanovení § 157 odst. 3 zák. 412 /2005 Sb.

125 František VAŠEK. K politickému vývoji na Moravskotřebovsku v letech 1918–1945, s. 124. Též Ministerstvo vnitra Praha, Seznam příslušníků gestapa v Čechách a na Moravě – k čj. Z II 3065/28/A/46 (kopie AA).

126 Moravský zemský archiv, Mimořádný lidový soud Brno, Lsp 756/46 a Lsp 1918/46.

127 Národní archiv (v době studia Státní ústřední archiv Praha), Prezidium ministerské rady, kart. 3181, sign. 1430/38.

128 Moravský zemský archiv, Mimořádný lidový soud Brno, Lsp 2906/46.

129 Josef BARTOŠ. Odboj proti nacistickým okupantům na severozápadní Moravě, s. 29.

130 Drahomíra ŠUSTROVÁ. Svitavy v roce 1938, s. 10.

131 Svitavy. Dějiny a současnost města, s. 110–111.

132 Josef Bartoš. Odboj proti nacistickým okupantům na severozápadní Moravě, s. 22–23.

133 Ralf GEBEL. Heim ins Reich, s. 76.

134 Svitavy. Dějiny a současnost města, s. 113.