Historie tím,
že lidi zpravuje o minulosti,
umožňuje jim soudit přítomnost
.“


Thomas Jefferson

Oskar Schindler

 

Oskar Schindler (narozen 28. 4. 1908 ve Svitavách) se stal hlavní postavou filmu St. Spielberga Schindlerův seznam, který položil základ ke vzniku legendy světového formátu – jeho podkladem se stal román australského spisovatele Thomase Keneallyho. Ve skutečnosti byl Schindler válečný zločinec, který po válce unikl zaslouženému trestu.

Ti, kteří tvrdí, že Schindler byl jen ryzím, nesobeckým a šlechetným zachráncem židů, budou muset přinést jiné, podstatnější důkazy, než dosud. (Tvary slova „žid“ píši s malým písmenem, protože nelze odlišit, zda jde o „víru“ nebo „národnost“. Podrobněji viz Žid nebo žid?)

V souvislosti s hlásáním legendy o Oskaru Schindlerovi jsou šířeny také nepravdivé informace. Některé zde uvádím na pravou míru s odvoláním na příslušné prameny a jejich uložení.

 

Špionáž ve prospěch nacistického Německa

Působení Oskara Schindlera v abwehru bývá zpochybňováno, samozřejmě vždy bez zcela jakéhokoliv důkazu, např. publicistou Jiřím Loewym. (1) Ten se však mýlí, naznačuje-li, že při svém tvrzení o  Schindlerově práci pro německé zpravodajství vycházím  zřejmě jen z pamětí Schindlerovy ženy, které jsou skutečně velmi zmatené a v mnohém nepřesné. Schindlerova protistátní činnost proti Československé republice ve službě abwehru je naprosto bezvadně dokázána: doznal se k ní československým orgánům v létě 1938 po svém zatčení; protokol je zachován. (2) Podobně je činnost Schindlera ve prospěch nacistické vojenské zpravodajské služby prokázána i v dalších písemných dokumentech. (3)

 Poznámky:

  1. Loewy, Jiří: Boj o Schindlera pokračuje. Henleinovec ze Svitav. In: Reflex, č.  46/1999, s. 30 - 31.
  2. Ministerstvo vnitra ČR, Sekce OUS, archivní a spisové služby (dnes Archiv bezpečnostních složek), Praha - dále označuji jako AMV  – spis Z-705, Protokol z výslechu Oskara Schindlera z 22. 7. 1938.
  3. AMV, sign. Z-705 – Zpráva Státního policejního úřadu ve Svitavách ze dne 19. 7. 1938 o zatčení Oskara Schindlera, čj. 1553/1/pres – 38. Též Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, dále jen SOkA Litomyšl, fond Okresní úřad Moravská Třebová, kart. 102, pres. 2198/1938. Též Zemský archiv Opava, pobočka Olomouc, fond Krajský soud  Olomouc, spis TK XVI 1733/38. – Spolupracoval např. s Gritt Schwarzerovou a jistým příslušníkem abwehru Kreuzigerem, sám získal ke spolupráci Leo Pruschu z Brna; pokus o získání Rudolfa Huschky Schindlerovi nevyšel. AMV, sign. Z-705 – Hlášení z 12. 5. 1966.

 

3-oznameni-o-zatceni-z-28-7-1938

Oznámení z 28. 7. 1938 o zatčení Oskara Schindlera pro vojenskou zradu (Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, fond Krajský soud Olomouc, spis TK XVI 1733/38)

Vstup Schindlera do NSDAP 

Na základě mnichovské dohody byl Schindler předán na území, které připadlo Říši. V Schindlerově rejstříku trestů z roku 1966 je u strojopisného zápisu z roku 1938 rukou vepsáno datum 5. 10., což může znamenat den jeho propuštění. Svitavy byly totiž zabrány do Německé říše 10. října 1938. Schindler se jako hrdina vrátil do rodných Svitav, o jejichž připojení k Německu tolik usiloval. Lze předpokládat, že byl za utrpení v českém vězení finančně odškodněn a snad i oceněn jiným způsobem. Schindler byl z vazby propuštěn již v říjnu 1938, protože koncem tohoto měsíce byl viděn Josefem Tetekem z Březové při přepadu obcí Moravská Chrastová a Rozhraní svitavskými ordnery (1) s cílem připojit je k Německu, i když zde žila většina českého obyvatelstva. 

Tuto akci připravil a organizoval vedoucí představitel SdP ze Svitav Julius Hönig (1902 – 12. 5. 1945), který byl v listopadu 1938 jmenován pověřencem pro výstavbu NSDAP okresu Moravská Třebová (2), založil ve Svitavách Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF), nacionalistické německé hnutí v ČSR, které roku 1935 před parlamentními volbami přijalo název Sudetendeutsche Partei (SdP), a stal se jejím okresním vedoucím. Po zabrání pohraničí byl 4. 12. 1938 zvolen poslancem říšského sněmu a po celou dobu války byl ve Svitavách okresním vedoucím Nationalsozialistische Deutsche Arbeiterpartei (NSDAP) – Nacionálně socialistické německé dělnické strany. (3) 

Výnosem A. Hitlera z 30. 10. 1938 byla zřízena pro NSDAP župa Sudety se sídlem v Liberci. V době od 5. listopadu do 11. prosince 1938 sice došlo k převodu některých členů SdP do NSDAP, avšak nešlo ani o nábor ani o automatický přechod všech členů SdP do NSDAP, ale byl to přísně regulovaný převod jenom vybraných funkcionářů SdP, zasloužilých členů a členů před březnem 1938 (tj. před sloučením SdP s německými agrárníky a křesťanskými sociály). (4) Každý člen SdP se musel přihlásit, ale ne všichni byli automaticky přijati – to si prosadila skupina tzv. Aufbruch kolem K. H. Franka, aby si zajistila, aby se do NSDAP nedostali stoupenci tzv. Kameradschaftsbundu, kteří měli v SdP silné pozice (někteří byli později zatčeni).

Podle členské karty NSDAP se už 1. listopadu 1938 Oskar Schindler přihlásil do strany, ale  zaregistrován byl teprve 10. února 1939 pod členským číslem 6421477. (5) Jiří Loewy v polemickém článku Henleinovec ze Svitav (Reflex, č. 46/1999, s. 31) píše, že Schindler se do NSDAP nepřihlásil, protože prý 1. 11. 1938 byla  zrušena SdP a její členstvo převedeno do nacistické strany. J. Loewy zřejmě čerpá informace v pracích, které z neznalosti nebo nedbalosti tvrdí tuto zásadní nesrovnalost. Znovu zdůrazňuji, že nikdo ze členů SdP nebyl nikdy automaticky převeden do NSDAP. (6) Oskar Schindler se členem NSDAP stal až po více než třech měsících. V souvislosti s členstvím Oskara Schindlera v NSDAP byla publikována i takováto tvrzení: „Schindler byl členem NSDAP od roku 1935 a měl proto právo nosit tzv. zlatý  stranický odznak.“ (7) Uchvácení českého pohraničí ocenil Adolf Hitler už 10. listopadu 1938 slovy: „Je to fantastický úspěch. Je tak obrovský, že jej přítomnost ani nemůže zhodnotit. Velikost a dosah tohoto úspěchu jsem si uvědomil, když jsem stál uprostřed českého opevňovacího systému betonových bunkrů. Teprve tam jsem poznal, co to znamená dobýt téměř 2000 km opevnění bez jediného výstřelu. Propagandou postavenou do služeb naší myšlenky jsme tentokrát dobyli deset milionů lidí a území přes 100 000 km2. Je to ohromné.” (8)

     Svůj nemalý podíl na tomto úspěchu nacistického Německa měla i Hitlerova „pátá kolona” v Československu –  sudetští" Němci.  Svým dílem přispěl také Oskar Schindler.

 Poznámky:

  1. Zatykač na Oskara Schindlera, dokumentární film České televize Ostrava z roku 1999. –  Ordneři byl vžitý název pro příslušníky Freiwilliger Schutzdienst (FS); byli tak zváni podle Ordnergruppe, vytvořené už v roce 1926 a později zaniklé. Freiwilliger Schutzdienst (FS) byla  dobrovolná ochranná služba, povolená ministerstvem vnitra ČSR na jaře 1938 jako nevojenská složka SdP. Ve skutečnosti byly „ochranné“ oddíly FS úderné a vojensky organizované jednotky, které prováděly ozbrojené akce proti ČSR. Podrobněji o přepadu práce Jitka Gruntová – František Vašek, Boj o hranici (Moravská Chrastová 1938). Litomyšl 1998.
  2. Zwittauer Nachrichten, 26. 11. 1938.
  3. VAŠEK,  František: Proč museli odejít ? SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů,  sign. R 497, s. 283. – Dne 12. 5. 1945 spáchal Julius Hönig sebevraždu zastřelením. Moravský zemský archiv Brno (dále jen MZA), fond Krajský soud trestní Brno, TK XV 3580/46.
  4. Von der SdP in die NSDAP. Karlsbad /1939/. Též BARTOŠ, Josef: Okupované  pohraničí a české obyvatelstvo 1938 – 1945. 2. vydání, Praha 1986, s. 35.
  5. Bundesarchiv Berlin – Ast Zehlendorf – Členská karta NSDAP Oskara Schindlera. Též AMV, sign. Z-705.
  6. Srv. Von der SdP in die NSDAP. Karlsbad /1939/.
  7. Poznámka redakce Práva u článku BAJER, Rastislav: Chci vystoupit ze Schindlerova  stínu. In Magazín Práva, 17. 7. 1999. V roce 1935 se stal Oskar Schindler členem Sudetoněmecké strany (SdP), nikoliv NSDAP.
  8. KRAUS, Ota – KULKA,  Erich: Noc a mlha. Praha 1966, II. přepracované a doplněné vydání, s. 501 – 502.

Členská karta NSDAP Oskara Schindlera (Ministerstvo vnitra ČR, Sekce OUS, archivní a spisové služby – dnes Archiv bezpečnostních složek – Praha, sign. Z-705)

 

Měl Schindler Zlatý odznak NSDAP?

Zlatý odznak NSDAP byl oficiálně nazýván Das Goldene Ehrenzeichen der NSDAP a na základě rozhodnutí Adolfa Hitlera mohl být propůjčen příslušníkům NSDAP, kteří měli členské číslo nižší než 100 000 a  patřili tedy k tzv. „starým bojovníkům“, a od vstupu do strany v ní byli nepřetržitě, což se ale na Schindlera nevztahuje. Hitler toto vyznamenání mohl propůjčit také „za zásluhy o národ a Říši“. (1) O tom, zda Schindler byl nositelem tohoto odznaku, by ovšem musel existovat zápis v jeho členské kartě NSDAP, avšak není tomu tak. (2) Oskar Schindler tedy nebyl nositelem Zlatého odznaku NSDAP, i když  se mnohdy tvrdí opak. 

  Poznámky:

  1. Organisationsbuch der NSDAP. München, Zentralverlag der NSDAP 1943, s. 43 an.
  2. Bundesarchiv Berlin –  Ast Zehlendorf  – Členská karta NSDAP Oskara Schindlera.  Též AMV, sign. Z-705.

 

Schindlerův podíl na akci Hlivice? 

Emilie Schindlerová ve svých vzpomínkách často uvádí nesprávné a chybné údaje, takže je třeba k jejím informacím přistupovat kriticky a brát je s rezervou. Od událostí uplynuly desítky let, když je popisovala. Mnohé faktografické údaje jsou očividně nesprávné, např. její výrok, že Moravská Ostrava, hlavní město Moldavie (sic!), je 400 km (sic!) od Svitav. (1) Jinde tvrdí, že „když válka skončila, Češi chytli Götha a oběsili ho na dvoře kasáren.“ (2) Amon Göth byl odsouzen k trestu smrti a popraven v Polsku. Emilie Schindlerová nejspíše mylně spojila se jménem Amona Götha později získanou informaci o oběšení kápa židovskými vězni na dvoře brněneckého tábora po jeho osvobození. Sdělení o popravě kápa v bývalém koncentračním táboře Brněnec jeho dosavadními vězni bylo publikováno, např. ve vzpomínkové knize bývalé vězeňkyně Stelly MÜLLER-MADEJ. (3)

Přesto se paměti Emilie Schindlerové staly zdrojem mnohých tvrzení a zřejmě i základem pro vznik bajky o významném podílu Oskara Schindlera na provokačním přepadu německého rozhlasu v Hlivici v předvečer nacistického útoku na Polsko. Schindler tehdy pracoval v Moravské Ostravě a dostal prý od abwehru rozkaz získat polské uniformy právě pro „akci Hlivice“. Údajně uniformy také opatřil – platil za ně hotově a měl je uskladněny v bednách v jejich ostravském bytě. (4) Umístění dotyčné radiostanice do Krakova je zcela nevěrohodné. Toto vyprávění Schindlerovy ženy se zřejmě zakládá snad na nějakých vzpomínkách na to, co jí o své činnosti vykládal manžel, leccos  se vmísilo asi až z pozdější četby. Přepadení rozhlasové stanice v polských Gliwicích bylo už dokonale prozkoumáno a nikde se tam Schindlerovo jméno nevyskytuje. (5)

Historik Mečislav Borák se  zajímal o Schindlerovu „činnost v letech 1938–1939, kdy jako agent nacistického abwehru aktivně pomáhal rozbíjet Československo, podílel se na přípravě okupace zbytku republiky i na přípravě válečného vpádu do Polska. Odehrávalo se to na severní Moravě a ve Slezsku, především přímo na Ostravsku… Právě toto období Schindlerova života však mělo zásadní význam pro jeho pozdější kariéru, neboť činností pro abwehr získal cenné kontakty a vydobyl si zásluhy, na nichž mohl stavět.“ (6) A po válce to vedlo k tomu, že Československo i Polsko zařadily Schindlera na seznam hledaných válečných zločinců. Mnohaleté studium archivních pramenů (zejména spisů Mimořádného lidového soudu Ostrava) a vyprávění pamětníků přivedlo Mečislava Boráka k zajímavým poznatkům. Po propuštění z vězení v říjnu 1938 se Schindler „usadil v Ostravě jako významný agent opavské služebny abwehru a připravoval obsazení zbytku republiky nacisty na strategicky důležitém Opavsku. Z výpovědí jeho spolupracovníků známe místa jeho kontaktů v ostravských hospodách, hotelích a vinárnách, známe i některé jeho agenty. Jeho účast na zprostředkování výzbroje a výstroje diverzantů včetně zajištění československých uniforem pro hlídkovou činnost na důležitých místech Ostravska během vpádu nacistů 14. března 1939 je svědecky doložena.“ (7) Na Sadové ulici, kde tehdy Schindler žil, bydlela ještě v 90. letech paní, která si pamatovala Schindlera i jeho ženu Emilii, „rovněž v té době agentku abwehru“. (8) Mečislav Borák zjistil, že Schindler organizoval pašování zbraní diverzním jednotkám do Polska, získával informace vojenského charakteru atd. Místo zcela  nevěrohodné spekulace o podílu Oskara Schindlera na hlivické akci vyslovil hypotézu doloženou řadou důkazů. Podle ní se Schindler podílel na jiné známé provokační akci nacistů – na obsazení tunelu v Mostech u Jablunkova v noci na  26. srpna 1939. (9)

 Poznámky: 

  1. SCHINDLER, Emilia:  Pamiętniki, Žona Oskara Schindlera oskarża Spielberga. Morton Grove, Kobieta Publishing, USA /1998/, s.  39.
  2. Tamtéž, s. 74.
  3. MÜLLER-MADEJ, Stella:  Dzijewczynka z listy Schindlera. Wspomnienia z dzieciństwa  w getcie i obozach koncentracyjnych. Londyn 1998.
  4. FIKEJZ, Radoslav: Oskar Schindler (1908–1976). Svitavy 1998, s. 33. SCHINDLER, Emilia, c. d. s.  41–42. 
  5. BORÁK, Mečislav: Scénář k dokumentárnímu filmu „Zatykač na  Oskara Schindlera“.  Česká televize Ostrava 1999, s. 1. Děkuji prof. PhDr. Mečislavu Borákovi za poskytnutí scénáře i za další cenné informace.
  6. Tamtéž.  Srv. AMV, sign. 316-85-2 – Evidence válečných zločinců z  22. 6. 1946 čj. Z- 43/1946, s. 132. Podle sdělení uvedeného archivu ze dne 21. února 2001 byl fond 31 v uplynulé době předán Státnímu ústřednímu archivu v Praze (dnes Národní archiv). Ještě v 50. letech se o Oskara Schindlera zajímala polská bezpečnost, o čemž svědčí korespondence dochovaná v AMV sign. 319-28-71.  
  7. BORÁK, Mečislav, c. d., s. 2.
  8. Tamtéž, s. 4.
  9. Tamtéž. Původně byl útok proti Polsku stanoven na 26. 8. 1939, teprve na poslední chvíli byl odvolán. Německá diverzní jednotka, která vyrazila horským terénem ze Žiliny proti Mostům u Jablunkova, už rozkaz, odvolávající na poslední chvíli datum útoku 26. srpna, rádiem nedostala, a proto zaútočila. Protože nedorazila německá armáda, jak podle plánu diverzanti očekávali, stáhli se z obsazeného prostoru; německý velitel se pak musel polskému veliteli na Těšínsku formálně „omluvit“ za „neodpovědný přehmat podřízeného“.

  

Schindler a abwehr

Oskar Schindler pracoval pro německé vojenské zpravodajství (abwehr) od poloviny 30. let a pro tuto činnost byl zatčen 18. července 1938. Pro abwehr pracoval Schindler i po okupaci Polska. 

Zachoval se výslechový protokol pořízený na policejním ředitelství v Brně, kde se Schindler ke své protistátní činnosti přiznal. (1) Podle svého vyjádření se dal do služeb cizího státu, aby získal peníze, a podával abwehru zprávy o skutečnostech a opatřeních, jež měly zůstat utajeny pro obranu republiky.

Vzhledem k mnichovským událostem již nebyl odsouzen a byl předán na území, které připadlo Německu. Jako hrdina se vrátil do rodných Svitav a podal přihlášku do NSDAP. Zřejmě si neopomněl vyřídit účet se svitavským strážníkem německé národnosti Rudolfem Huschkou (narozen 1908), který měl zásluhu na Schindlerově zatčení. Přímé doklady nejsou známy, avšak podezření existuje: „Nevysvětlena je rovněž otázka, co se stalo v okupaci s policejním strážníkem Huschkou, který měl být gestapem zatčen a v Opavě popraven.“ (2) V Zemském archivu Opava se bohužel příslušné písemnosti nezachovaly. Ze Svitav odešel Schindler do Moravské Ostravy, kde působil zpočátku jako civilní zaměstnanec abwehru v Opavě, potom byl agentem Abwehrstelle (Ast) Ostrava; vytvářel si i vlastní zpravodajskou síť, do níž patřil např. Josef Aue. (3)

Po okupaci zbytku republiky 15. března 1939 zaměřila německá zpravodajská služba svoji činnost proti Polsku a vykonával ji i Schindler, jak potvrzují poválečné výpovědi dopadených nacistů. (4) Po vypuknutí války s Polskem Schindler práci pro Canarise neukončil, ba naopak. Měl stále byt v Moravské Ostravě, i když se přestěhoval do Krakova, kam přišel už 6. září 1939, tedy současně s německou okupační armádou. (5) Později zde arizoval továrnu po židovských majitelích, kde kromě Poláků byli nasazeni na práci i židovští vězni – s některými z nich udržoval Schindler kontakty. Z předválečné doby se znal například s krakovským obchodníkem se dřevem Jeretem (6), který bydlel v blízkosti vojenské nemocnice – Schindler tak mohl snadno spojit zájem o obchod se dřevem i se získáváním informací, které zajímaly abwehr v období příprav útoku proti Polsku. (Simon Jeret se stal jedním z tzv. Schindlerjuden – Schindlerových židů.)

Pro abwehr pracoval Schindler i po okupaci Polska a podle svědectví paní Hany C. zachraňoval lidi za peníze – osvobozené lidi hostil u svého stolu a na druhé straně na ně psal raporty abwehru. (7) Od května 1944 byl abwehr začleněn do Sicherheitsdienst (SD), která v některých případech spolupracovala s gestapem a kriminální policií. (8) Jan Seringer, který od května 1939 do dubna 1945 působil u gestapa v Moravské Ostravě v hodnosti kriminálního tajemníka, uvedl ve své poválečné výpovědi o konfidentech, kteří pracovali pro jiné služebny: „Schindler (snad Oskar) – ze služebních rozhovorů vedených úředníky SD a Abwehrstelle dověděl jsem se, že pro jejich úřadovny pracuje jako konfident jistý Schindler, který měl nějaký závod zabraný po židech. Tento muž byl ve stálém spojení s ing. Gasnerem z Mor. Ostravy...“ (9)

V roce 1944 probíhala tajná jednání v Budapešti mezi zástupcem Himmlera SS-sturmbannführerem Kurtem Becherem a Adolfem Eichmannem s představiteli židovských organizací – židé se měli stát předmětem obchodu (např. výměna židů za nákladní automobily, suroviny apod.). Kontakty s budapešťskými židy měl také Oskar Schindler, který několikrát navštívil Maďarsko a setkal se s dr. Rudolfem Kastnerem. (10) Nacisté hráli složitou hru, jejímž motivem bylo získat alibi pro poválečnou dobu. Neúspěšně se pokoušeli jednat v Turecku se západními spojenci o separátním míru. V blíže neurčenou dobu podnikl cestu do Turecka také Schindler, a to na diplomatický pas (11) – sotva tam jel na turistický zájezd, nejspíše v souvislosti s Himmlerovými plány. Zpravodajské služby vedly svoji válku, jejím vojákem byl i Oskar Schindler, který nepromluvil ani po válce (tehdy hovořil jen o svých údajných zásluhách na záchraně židů), němé jsou i příslušné archivy. Je ovšem záhadou, proč tento zachránce židů, který má údajně desítky, ne-li stovky svědků, po válce zmizí, nakonec do Argentiny, která se hemží bývalými nacisty. A nyní to podstatné: Schindler jako agent abwehru byl v kontaktu s lidmi pověřenými jednáním v Himmlerově obchodu se židy. Abwehr zřejmě už od roku 1943 věděl, že válka je prohraná. Schindler nebyl hloupý, a tak se vnucuje otázka, zda jeho aktivity uskutečňované případně ve prospěch některých židů, nebyly součástí příprav na konec prohrané války a předání moci.

  Poznámky:

  1. AMV, sign. Z-705.
  2. AMV, sign. 325-69-3, Dopis z 12. 5. 1966.
  3. AMV, sign. 302-548-22.
  4. AMV, sign. 52-1-348, 52-1-213.
  5. ROSZKO, Janusz: Legenda o swietym Schindlerze. In: Dziennik Polski, 13. 5. 1994.
  6. BIEBERSTEIN, Aleksander: Zaglada Žydow w Krakowie. Kraków 1985, s. 146.
  7. ROSZKO, Janusz: Tropem hochsztaplera Oskara Schindlera (6). In Gazeta Krakowska, 16. 12. 1994.
  8. POPIOLEK, Kazimierz: Śląsk w oczach okupanta. Katowice 1958, s. 9 an.
  9. AMV, sign. 52-1-389, Výpověď Jana Seringera z 11. 11. 1946, s. 35.
  10. Roku 1954 byl odsouzen izraelským soudem, v odvolacím řízení osvobozen –  KULKA, Erich: Soudcové, žalobci, obhájci. Praha 1966, s. 476–477. V procesu s Kastnerem však  zůstaly nevysvětlené problémy kolaborace židů s hitlerovci. – KAKOL, Kazimierz: Adolfa Eichmanna droga do Bejt Haam. Warszawa 1962, s. 192. Dr. Kastner byl umlčen v roce 1957, kdy na něj byl spáchán atentát.
  11. AMV, sign. 12074 a sign. 302-548-22.

Pátrání po Ilse Pelikánové z 28. 7. 1938 v souvislosti se zatčením Oskara Schindlera (Zemský archiv v Opavě, pobočka Olomouc, Krajský soud Olomouc, Tk XVI 1733/38)

Dopis gestapa Brno z 23. 8. 1940 (Moravský zemský archiv v Brně, 100-162-20)

Po válce po Oskaru Schindlerovi pátraly československé i polské orgány. Opis výpisu z karty Oskara Schindlera č. j. 6784 (Archiv bezpečnostních složek v Praze, 319-2-29)

Patrani-pols-org-18-10-55-s-1Patrani-pols-org-18-10-55-s-2

Archiv bezpečnostních složek v Praze, sign, 319-28-71.

Všem zde uvedeným archivům patří mé poděkování za souhlas ke zveřejnění použitých dokumentů.